Není to tak neobvyklá situace: dítě se nechce učit, nosí špatné známky, občas místo školy zůstane doma. A čím jsou děti starší, tím hůř je rodiče donutí k tomu, aby se učit začaly. Máte podobné zkušenosti se svými dětmi?

Paní Dana si už neví rady se svým šestnáctiletým synem Hynkem. Ten chodí do druhého ročníku na gymnáziu a měl velké štěstí, že vůbec udělal první ročník. Na vysvědčení dostal totiž dvě pětky, takže musel v září dělat reparát.

Přečtěte si také:

„Na reparát se docela učil, i když o prázdninách samozřejmě ne. Týden před opravnou zkouškou ležel v pokoji, učebnice měl kolem sebe a vypadalo to, že se učí. Nakonec obě zkoušky (z matiky a češtiny) udělal na čtyřky, takže ho nechali projít do druháku. Teď je říjen a já nevím, jak to přesně vypadá. Do školy Hynek chodí, ale známek moc nenosí. Uvidíme v listopadu na třídních schůzkách...“

Každopádně podle vyprávění Dany byl dost náročný celý první Hynkův rok na gymnáziu. „Přechod ze základní školy prostě Hynek nezvládl. Nebyl moc zvyklý se učit, protože na základce mu to šlo samo a měl dobré známky. Pak nastoupil na gympl a zjistil, že to je něco úplně jiného, že už se bude muset učit, připravovat, hledat informace a psát referáty... Jenže na to od začátku kašlal, začal nosit horší známky a taky poznámky - tu neměl referát, jindy zase nepřišel do školy, když byla důležitá písemka.

I na třídních schůzkách si jeho třídní stěžovala, že by se měl snažit, jinak mu učitelé dají špatné známky na vysvědčení. Mluvila jsem s ním o tom mockrát, snažila se mu domlouvat, prosila ho, aby se snažil, jinak bude muset ze školy odejít někam jinam. Moc smyslu to nemělo.

Noví kamarádi ho asi ovlivňují

Nevím, možná to souvisí i s tím, že se na gymnáziu dostal do jiného kolektivu. Někteří kluci, s kterými se Hynek kamarádí, jsou tam o rok starší. A taky dělali reparáty. Vloni byl Hynek s nimi často až do večera venku, místo aby se učil, o víkendech mizel na celé dny pryč, i když věděl, že píšou v pondělí důležitou písemku. Vím, že v tomhle věku je parta kamarádů hodně důležitá a může ovlivnit chování dítěte.

Co můžu dělat, aby se Hynek začal víc věnovat škole? Snažím se s ním mluvit, ale moc se to nelepší. Bojím se, aby se na školu úplně nevykašlal.“

Tady je asi každá rada drahá... Zeptala jsem se psycholožky PhDr. Olgy Shivairové, Ph.D., jak se v této situaci chovat.


olcaKdyž se dítě nechce učit, mají rodiče tlačit? Nutit ho? Nebo je lepší nechat ho být?

Záleží na tom, jak je dítě staré. U dítěte na základní škole mají rodiče určitě vyvíjet strategie, jak ho přinutit, u středoškoláka už to moc nefunguje. Důležité je zjistit příčinu, proč se dítě neučí. Např. když rodiče na dítě kašlou, nemohou čekat, že dítě bude mít zodpovědnost samo od sebe. Dítě také může zanedbáváním školních povinností reagovat na nějakou situaci doma - nedostatek času rodičů, rozvod, hádky, alkohol... nebo kašle na školu proto, že sedí pořád u počítače? V takovém případě pomůže zákaz PC do doby, než se zlepší známky.

Je nějaká reálná šance, že zákazy, domluvy nebo prosby zaberou?

Pokud dítě vidí, že to s ním rodič myslí vážně, že vždycky dostojí svým slibům, má větší šanci, že to dítě ovlivní. Pokud jen slibuje nebo vyhrožuje a nic se nestane, dítě to nebere. Taky hrozně moc záleží, jak se dítěti rodiče věnují. Jestli je doma pro ně škola priorita, nebo je až na nějakém z posledních míst.

Co když rodiče dítě varují několikrát, ale přesto se situace nemění, dítě nosí dál ze školy špatné známky a propadá? Pak dostane ultimátum, ale nelepší se to, mají ho třeba vyhodit z domova?

Rodič by měl použít jako výhrůžku to, co splní a kde si je jistý reálností. Myslím, že vyhazov situaci ještě zhorší.

A když budou rodiče nadávat, prosit, přemlouvat nebo vyhrožovat, že dítě nebudou živit, má to smysl?

Dítě by mělo v rodiči vidět vzor. A když nemá rodič autoritu, nezabere ani jeden přístup z výše vyjmenovaných.

Další články v magazínu:

Reklama