Když jí syn přivedl představit Kateřinu, byla nadšená. Milá a sympatická dívka jí padla do oka. A soudě podle toho, jak se k ní Adam měl, tak konečně našel tu pravou. A taky ano. Brzy ji požádal o ruku a ona souhlasila. Jenže ani ne měsíc před svatbou ji Libuše zastihla doma plačící a s pořádnou modřinou na tváři.

„V tu chvíli se mi zastavilo srdce a vrátilo se mi všechno to špatné, co jsem se snažila už dávno zapomenout. Můj syn Katku bije! Ona sice tvrdila, že upadla, ale já věděla své. Dostihlo mě špatné svědomí: To ty můžeš za to, že se tady teď ta chuděrka trápí, vmetlo mi do tváře. A mělo pravdu. Nebýt mé nerozhodnosti a strachu z nejisté budoucnosti, mohla jsem jí toho ušetřit. Jenže po bitvě je každý generál. Nic to ovšem nemění na faktu, že má moje svědomí pravdu,“ přiznává s rukama v dlaních Libuše a vysvětluje, proč.
Před osmadvaceti lety udělala největší chybu svého života. Provdala se za muže, který brzy po svatbě přišel o práci a propadl alkoholu. Odtud už to byl jen krůček k tomu, aby si svou zlost vyléval na rodině. „Bylo to peklo, den od dne větší. Nejdřív mi jen sprostě nadával, pak přišlo první zacloumání a facka. Měla jsem se okamžitě sebrat a odejít, jenže já už v břiše nosila Adámka. Kdo by si mě vzal s outěžkem, kroutila hlavou má matka a tvrdila, že určitě přeháním, a beztak si to dělám sama. Tak jsem tedy vydržela,“ vzpomíná Libuše.

Její těhotenství ale šťastné nebylo, naopak. Předčasný porod toho byl důkazem. A teror pokračoval i po něm. „Když byl Adámkovi rok, muž si našel konečně práci a byl na chvíli klid. Jenže vydržel sekat latinu jen dva roky. Kvůli alkoholu zase přišel o místo a to ho zatvrdilo úplně. Byl stále surovější, až jsem párkrát skončila v nemocnici. Tak mě psychicky zdeptal, že jsem si dokonce myslela, že je to moje vina. Sílu odejít od něj jsem ale našla až o deset let později. Pomohla mi jedna má kolegyně z práce,“ vypráví Libuše, která i se synem utekla od manžela k ní domů. A pod jejím vedením požádala o rozvod.

„Najednou se mi strašně ulevilo a mohla jsem zase volně dýchat. Co mi ale dělalo starosti, byl můj syn. Projevoval se čas od času agresivně a já v něm viděla jeho otce. Psycholožka mi potvrdila, že mohl doma pochytit určitě vzorce chování a vzít je za normu. Časem se sice zklidnil, ale jak se teď ukázalo, nevyčpělo to z něho zcela. Bude snad pokračovat v tom, co jeho otec praktikoval na mně?“ děsí se Libuše, která už se mu snažila domlouvat. Odbyl ji ale s tím, že strká nos do věcí, které se jí netýkají.

Teď zvažuji, zda nepromluvím do duše Katce, aby od syna odešla. Od té doby jsem totiž podlitiny na jejím těle pozorovala už několikrát. Jenže si říkám, zda přece jen neřeším něco, co mi tak úplně nepřísluší,“ trápí se Libuše.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama