Po tajemném a charismatickém Varhanovi Orchestroviči Bauerovi vám přináším usměvavého Jirku Mádla. Podařilo se mi jej přemluvit na rozhovor, a tak netrvalo dlouho a seděli jsme nad šálkem mátového čaje, který nám oběma měl ulevit od chřipky.  

 

Přestože jste nestudoval herectví, stal jste se poměrně známým hercem. Jak jste se vlastně k herectví dostal?

Já jsem hrál do té doby hokej a zlomil jsem si ruku, takže bylo jasné, že nebudu moct dlouho hrát. Mamka tehdy viděla v televizi obrovský casting a přihlásila mě tam. Postupně jsem se dostal přes několik kol až do Snowboarďáků. Vlastně tam jsem se i střetl s Vojtou, a tak nějak se s ním skamarádil, což nám určitě pomohlo. Dodneška si pamatuju, jak jsem ho tam mlátil nějakým ramínkem, hrozně mě to bavilo (smích). On se taky smál, asi (smích), a jenom řekl, že ho to bolí, teda... (smích).

 

Jaký je Váš oblíbený film?

Láska nebeská, Forrest Gump, Lid versus Larry Flynt.

 

Kdo je Vaším životním vzorem, a kdo hereckým?

Tak životním trošku mamka, ale už ne tak moc, protože prožívám něco jinýho, takže si z ní nemůžu brát takový příklad, i když taková ta čestnost a zarputilost z ní se mě snad pořád drží. Jinak dlouho mým vzorem byl a tedy stále je Christopher Reeve, který hrál Supermana. Ten jeho život a jak se s ním popral a vůbec ta symbolika jeho života. Hrál toho nadčlověka a pak se najednou projevila ta zranitelnost. Je to nádherný příběh, jak bojoval až do konce. A ještě kdo se mi líbí, jak hraje, tak Leonardo DiCaprio.

 

Po boku jaké herečky by jste si chtěl střihnout milostnou scénu?

Sandra Bullock, ta je taková jemná, nebo samozřejmě Angalina Jolie.

 

Jaké je Vaše životní krédo?

Já mám dvě, kterými se řídím: „Co mě nezabije, to mě posílí.” A pak ještě: Lepší zemřít ve stoje, nežli žít na kolenou.” To se mi líbí. A pak mám ještě nový, to není jakoby krédo, ale filosofie, a řekl to Oscar Wilde: Všichni žijeme ve stoce, ale jen někteří z nás se dívají na hvězdy.”

  

Právě natáčíte nový film s názvem Taková normální rodinka. O jaký žánr se jedná a jaká je Vaše role v něm?

Je to rodinná komedie. Těžce se mi mluví o filmech, které se teprve natáčejí, ale teď přijde do kin můj nový film Gympl. Ten je žánrově prakticky nezařaditelný, oni to tedy nazvali komedií, což já bych to vživotě komedií nenazval. Ono je to spíše sociologické drama. Mísí se tam dvě komunity, škola a sprejeři. Je to hodně drsný film. Já tam hraji hodně negativní roli. 

 

Také jste natočil zahraniční historický film Bathory, o čem zmíněný film pojednává?

Já tam hraji mnicha, který je novic v klášteře a pak dělá špiona. Je to čistý člověk, úplný opak mé postavy z Gymplu. Je takový nepolíbený světem a věří, že lidé jsou dobří. 

 

A jak se Vám v Gymplu hrála záporná role?

Mně se hrajou výborně ty protirole, ale to říkají všichni. Nejtěžší je hrát sám sebe, což už se mi taky jednou stalo, v Krokodýlech.

 

Snowboarďáci a Rafťáci byli hodně i o trapasech, tak jaký byl Váš největší trapas?

Momentálně mě nic nenapadá. Stalo se mi teda jednou při milostné scéně, že tam když jsou oba dva nazí, tak se většinou dohodnou, že to důležité přelepí takovou plínečkou a izolepou, aby nedošlo ke kontaktu. No a já jsem si tu izolepu jednou nějak špatně přilepil a pak jsem si ji přímo na place složitě strhával. Mně to ale nepřišlo nějak divný (smích). 

  

Když už jsme u těch milostných scén, nedělá Vám to třeba problém?

No... Jako jak problém? (smích) Jako jestli se udržím?(smích)

 

Ne, mám na mysli, jestli se nestydíte, nebo nejste nervózní? Většině lidí by dělalo problém stát nahý před kamerou.

Ani ne, já už jsem měl před kamerou dvanáct holek, když počítám i líbání. To spíš holky jsou občas nervózní. Ale je to spíš hrozně těžká práce, musí to dobře vypadat a nejde o to, aby si to herci užili.

 

Kdyby po Vás režisér žádal, aby jste se před kamerou svlékl, přistoupil by jste na to?

Tak já už jsem nahý natáčel. Ale aby to viděli i diváci... no, kdyby to bylo vyloženě nutné pro tu roli, tak jo. Ale zajímavý je, že když natáčí milostnou scénu holky, tak všichni musí pryč, ale když jsem hrál milostnou scénu já, tak se jdu pak podívat k videu, jak to vypadalo, a teď tam vidím spoustu cizích lidí, který jsem v životě neviděl. U chlapů se to tak nebere, protože jsou odvážnější než ženský, mají mnohem menší problém.

 

A jaký typ žen se Vám líbí?

Já nemám vyhraněný typ. Hlavně musí mít smysl pro humor, smát se, protože ty holky, co se víc smějí, jsou pak i hravější (smích). Určitě i chytrá musí být.

 

Co nejhoršího jste o sobě četl v bulváru, nebo co bylo absolutně mimo realitu?

Nejdřív napsali, že jsem homosexuál. Pak o mně napsali, že beru drogy, ale u obojího existují lidé, kteří to můžou popřít. Pak ale napíšou, že umírám, a je to těžký. Mně je to jedno, já když vidím ty dementy z bulváru, tak je mi to jasný, ale jakmile pak volá babička, celá ustrašená, že umírám, tak už se mě to dotýká, protože mi to leze do rodiny. Teď třeba napsali, že jsem anorektik, což zrovna já, takový gurmán, který jí jako protržený... Vyfotili mě někde, jak si beru chleba, a napsali, že žiju o jednom chlebě denně, přitom to byla už moje osmá topinka k tataráku. To už rovnou můžou napsat, že jsem černoch (smích). Spíš si říkám, co jednou řeknou svým dětem, až se jich zeptají, co dělali za práci. Jestli mám nějaký ambice, tak to asi dělám proto, že bych chtěl, aby na mě jednou děti byly hrdý, protože co je potom smysl toho všeho? Abych něco zanechal! 

 

 

                                             Vskutku hezky řečeno, pane Mádle! 

Reklama