Zdraví

Sylvie Matoušková: Jak jsem vyhrála svůj boj s rakovinou prsu

 

Jsem matka dvou zdravých dětí, babička tří chlapců a jedné dívky. Nic ohromujícího nebo zničujícího se mi nikdy nestalo. Jsme prostě taková normální rodinka. Do České republiky jsem přišla z Anglie asi před 45 lety, zamilovaná do jednoho českého chlapce, a mohu říci, že jsem nikdy nelitovala.

 

Můj příběh začal před pěti lety, kdy jsem šla na své regulérní vyšetření mamografem. Jen pro svůj klid a ujištění, že je vše v pořádku. A opravdu bylo. O několik měsíců později jsem si ale našla bolavé místo na pravém prsu. Trochu jsem se bála, a tak jsem šla navštívit svého gynekologa. Doktor mě prohlédl a řekl, že to není nic vážného, ale pro jistotu mě poslal k prsnímu specialistovi. Ten byl stejného názoru jako můj lékař. Kvůli absolutní jistotě mě však poslal na další vyšetření. Tím to všechno začalo.

 

Mladá lékařka, která mi sonografické vyšetření prováděla, potvrdila, že moje pravé prso je zdravé. Když však přišlo na čtení sonografických snímků levé části hrudi, byla situace jiná. Nebyla jsem schopná pochopit, že její slova jsou určena právě mně. Zněla jako noční můra.

„Máte malý nádor ve Vašem levém prsu. Prosím, neplýtvejte časem a jděte přímo do Vaší nemocnice.“

 

Byla jsem jako omámená. Automaticky jsem telefonovala svému muži i dětem a řekla jim, že jsem si naprosto jistá, že nádor není maligní. Doufala jsem, že bude vše v pořádku. Proč právě já bych měla mít rakovinu prsu?! Nemožné. Vždyť jsem se cítila tak zdravá. Moje operace byla naplánována na září 2002.

 

Doktor, který mě operoval, vypadal velmi mladě. Byl o hodně mladší než můj syn. Chudák chlapec! Ano, cítila jsem lítost, ne obavy. Z anestezie mě vzbudil zvuk jeho hlasu. Automaticky jsem odpověděla v angličtině! Mé levé prso bylo nedotčené, vždyť jsem si to myslela, žádný maligní nádor. Mladý lékař mi potvrdil, že budu v pořádku.

Uplynul měsíc a zazvonil telefon. Byl to můj doktor. Požádal mě, abych přišla do nemocnice. Velmi se omlouval, když mi oznamoval: Nádor byl zhoubný. Amputace prsu je nezbytná. Teprve  teď jsem pocítila strach. Nechtěla jsem zemřít, vždyť život je tak báječný.

Ale naštěstí jsem měla extrémní podporu své rodiny. Všechno bude v pořádku, ujišťoval mě manžel.  A měl pravdu. Svůj boj s nemocí jsem nakonec vyhrála, rychle zapomněla na vše špatné a opět se mohla těšit s každodenních radostí.

 

Navíc jsem se stala členkou jedné z mnoha pacientských organizacích činných v oblasti boje proti rakovině prsu v České republice, známé pod jménem ALEN. Tam jsem potkala další ženy se stejným osudem. Můj život získal novou dimenzi. Dimenzi vzájemného přátelství a porozumění. Právě prostřednictvím organizace ALEN jsem poznala práci společnosti AVON a její celosvětový boj proti rakovině prsu, které si nesmírně vážím.

Ráda bych vyjádřila svůj obdiv a ocenění aktivitám AVONu. Osobně se každý rok účastním tradičního AVON POCHODu proti rakovině prsu v Praze. Bývá tam tolik báječných lidí z celého světa – život opravdu stojí za to žít!

 

   
07.09.2007 - Zdraví - autor: Komerční článek

Komentáře:

  1. avatar
    [4] edith1975 [*]

    přeji velkou dávku optimismu a hlavně zdraví.

    superkarma: 0 09.09.2007, 14:57:43
  2. avatar
    [3] Meander [*]

    karieristka: Lenka Matušková píše vtipné fejetony. Taky mě to jméno trochu zmátlo.
    A hlavně, že paní přežila.

    superkarma: 0 08.09.2007, 20:04:50
  3. avatar
    [2] karieristka [*]

    tyrkys: co by na tom mělo být vtipného, paní to přežila a je šťastná a já jí fandím

    superkarma: 0 08.09.2007, 19:58:15
  4. avatar
    [1] tyrkys [*]

    Blbě jsem si přečetla titulek a do konce jsem čekala, co je vtipného na tomhle fejetonu od Matuškové

    superkarma: 0 07.09.2007, 00:15:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme