Jak bych mohla zapomenout na Švýcary. Jestli si někdo myslí, že naše byrokracie nabývá gigantický rozměrů, vězte, že někde je to daleko horší. Je to sice už 10 let, co jsem jako studentka byla ve Švýcarsku na farmě na letní brigádě. A přestože je to nádherná země a lidi veselí a milí, žít bych tam nechtěla, nebo alespoň ne podnikat.

Sice jsem tam byla jen pár měsíců, ale někdy mi tam nad těmi jejich předpisy zůstával rozum stát. Předně, každého, kdo se ve Švýcarsku hodlá zdržet déle než 3 měsíce, okamžitě posílají na rentgen plic, ti, co pracují v gastronomii, pak musí dát i vzorky všech svých exkrementů. To je ještě chvályhodné.

Já pomáhala u rodiny, která vlastnila menší hospodářství. Třeba jsem přejížděli traktorem z pole domů a na cestě zůstala od kol hlína. Lilo jako z konve a my jsme museli vzít smetáky a lopaty a jít cestu čistit. Když jsem se ptala, proč, když prší a déšť bláto za chvíli umyje, tak mi odpověděli, že se to tak musí, a kdyby to nechali tak, mohl by někdo zvednou telefon, zavolat na úřad… a platili by pokutu. Vždyť se sousedy vycházíte dobře, proč by to někdo dělal, protože se to tak má.

Pak se třeba stalo, že jim v kukuřici působilo škody nějaké zvíře, já jsem ve slovníku nenašla jaké, ale popisovali mi něco jako jezevce. Sedli a napsali dopis na úřad s žádostí o umístění pasti. Nejprve se musel přijít podívat člověk z úřadu, zda ty škody jsou tak velké a jestli je to opravdu nutné. Přišlo lejstro, že žádost je oprávněná, a že položení pasti schvalují. Pak museli oficiálně požádat jakéhosi pána (něco jako našeho myslivce), aby dohlídnul na správné umístění pasti na poli. Po pár dnech přišel můj zaměstnavatel z pole celý bledý, že se do pasti chytlo úplně něco jiného a nanaštěstí je to mrtvé. Museli volat myslivce, aby se něj přišel podívat a sepsat zprávu. Zvířátko pak odvezli na kafilérii (do země tam nesmíte, byť na svém pozemku, pohřbít ani vlastního psa nebo kočku). Past z pole odvezli a museli o tom informovat úřad, načež přišlo sdělení, že se dostaví kontrola, aby zhodnotila, zda je past uložena bezpečně.

Protože se na hospodářství chovaly slepice, chodily tam docela často (tak 2–3 do týdne) kontroly na salmonelu. Na tom by nebylo nic špatného, ale všechny testy musí platit farmáři. Taky se přímo na farmě prodávala vypěstovaná zelenina a ovoce, často se z ničehož nic zjevil bez ohlášení rychlý úředník, aby zkontroloval váhy. Vždycky se jenom smáli a říkali, že jsou moc blízko hlavního města (hnízdiště úředníků), a tak k nim kontroly chodí častěji. A pokaždé, když přišel někdo z úřadu či jen úřední dopis, jednali s ním jako s nějakou relikvií. Kdo tam pak sedí v kanclu a má kulaté razítko, je bezmezně uctíván jako božstvo.

Velmi jsem je tam tenkrát pobavila, když jsem jim přeložila větu z básníků: „Vymysli lejstro a dej blbci funkci,“  ale hned mi říkali, že to nemám nikde jinde vykládat.

 

Japina


No jo, to je taková národnostní nátura :-)). Nezávidím, mě - bordelářku, by tohle vyřídilo za pár minut.
Reklama