Renata si vždycky přála sourozence, do pětatřiceti let však bezúspěšně. Mladší sestru si navíc musela najít sama, čirou náhodou. Nebo to byl osud?

„Já i moji rodiče žijeme v západních Čechách, ale nebylo tomu tak vždy. Pocházíme z Moravy, kde jsem se narodila a nějaký čas tam i vyrůstala. Až když mi bylo pět let, odstěhovali jsme se. Tatínek si totiž našel práci na druhé straně republiky a nebylo možné za ní dojíždět. Nemůžu říct, že by mě to do svého rodiště bůhví jak táhlo, ale když mě tím směrem čirou náhodou vedla služební cesta, nedalo mi to. V té obci jsem se zastavila, abych se prošla a zkusila najít svůj rodný dům. Poznám ho vůbec ještě? Zůstal tam?“ vzpomíná Renata. A skutečně k němu doputovala, jen nikdo nebyl doma.

twins

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Udělala pár fotografií, aby se mohla pochlubit rodičům, a vydala se do místního obchůdku pro něco na zub. Vešla jsem dovnitř, pozdravila, a v tom mi došla slova. A paní prodavačce taky. Byla mou přesnou kopií!Nějakou dobu jsme na sebe zíraly, až jsme se na celé kolo rozesmály. Jenže mně hned blesklo hlavou, že tohle přece nemůže být náhoda. Hned jsem se jí představila a začala se vyptávat na její rodinu. Co když je to třeba sestřenice? Jenže jak mi vyprávěla, že ji vychovával nevlastní tatínek, a toho svého vlastně ani nezná, až mi mrazilo. Co když je to ve skutečnosti moje sestra? I časově by to vycházelo. Narodila se krátce poté, co se naši odstěhovali,“ vypráví Renata. Nemohla se proto dočkat, až dorazí domů.

Její první kroky vedly k rodičům. Ukázala jim fotografie a rovnou na ně udeřila. Tak má sestru, nebo ne? „Naši byli jak opaření. Dívali se na sebe, až maminka neznatelně přikývla. Pak se tatínek rozpovídal a přiznal nevěru. Prý tehdy nešlo o nic vážného, jen se zkrátka „zapomněl“ jednou na plese. No a za čas zjistil, že se to neobešlo bez následků. Ta paní si to chtěla nechat, ale maminka nesnesla, že by měla žít ve stejné vesnici. Proto se odstěhovali na druhý konec republiky. Tatínek prý ale poctivě platil alimenty. To proto už jim finanční situace nedovolovala další dítě!“ líčí přiznání rodičů, které svým způsobem i chápala. Vlastně jim ani nemohla mít za zlé, že jí nic neřekli. Bylo to příliš citlivé téma. Jenže Renata o nově objevenou sestru už přijít nechtěla.

Od té doby jsme spolu v kontaktu a čas od času se i vídáme. Naši k tomu ještě odvahu nenašli, tak uvidíme časem. Dodnes se ale musím smát tomu okamžiku, kdy jsme proti sobě stály v tom obchodě a nevzmohly se na slovo,“ dodává Renata.

Čtěte také:

Reklama