10. březen je Mezinárodním dnem svobody Tibetu
.

Tibet – malá země uprostřed Himálaje. Byl samostatným státem. Od dob, kdy před více než tisíci lety tibetští králové sjednotili Tibet, si země udržela svou nezávislost až do poloviny 20. století. Byly doby, kdy Tibet rozšířil svůj vliv na sousední země a národy, a v jiných obdobích se zase sám dostal pod vliv mocných cizích vládců - mongolských chánů, Gurkhů z Nepálu, mandžuských císařů a Britské Indie. V letech 1949-50 jej však obsadila vojska nově vzniklé Čínské lidové republiky. Čína tuto agresi obhajovala argumenty, že Tibet byl vždy její součástí. Ale tak tomu nebylo. Území Tibetu bylo jen velmi strategickým místem, aby mohla Čína proniknout k hranicím Indie.

Napětí mezi těmito velkými zeměmi
Historicky vzato nebyly vztahy mezi Čínou a Indií nikdy napjaté. Teprve když čínská armáda vpochodovala do Tibetu, čímž mezi těmito dvěma mocnostmi poprvé vznikla společná hranice, vzniklo mezi nimi napětí, které vyvrcholilo r. 1962 pohraniční válkou. Od té doby zde neustále docházelo k četným nebezpečným incidentům. Dnes jsou opět na obou stranách himálajské hranice soustředěna vojska a situace je více než napjatá.

Co znamenala čínská okupace pro Tibet a jeho obyvatele?
Mao-Ce-tungova armáda po vpádu do země zničila na 6 000 buddhistických klášterů, což je naprostá většina. Ve věznicích, pracovních táborech nebo na hladomor zemřelo více než milion obyvatel. Při samotném povstání Tibeťanů v březnu 1959 se udává oficiální počet obětí na 80 000. Ve skutečnosti je ale odhadované číslo mnohem vyšší. Počet exulantů, kteří uprchli a usadili se převážně v severní Indii, je přes 100 000.  V této části Indie je v Dharmsale i sídlo XIV. dalajlamy (vl. jménem Tandzina Gjamccho) a exilové tibetské vlády. V lednu roku 2000 se k nim přidal i jeden ze tří nejvyšších představitelů tibetského buddhismu, čtrnáctiletý XVII. karmapa, pokládaný za převtělení samotného Buddhy, který uprchl z kláštera v centrálním Tibetu (dalajlama uprchl po povstání r. 1959).


A současný Tibet?  
Počet původních obyvatel klesl na 6 milionů. Číňané jsou v přesile – násilné masové přemísťování etnika Chan do země je pro Čínu jedním z kroků konečného řešení. Čínská vláda chce postupně vytvořit z Tibeťanů bezvýznamnou menšinu ve vlastním státě – nyní tu žije už přes 7,5 milionu Číňanů. Do toho údaje není přitom zahrnuto přibližně 400 000 čínských vojáků, kteří Tibet okupují.
Lidská práva jsou naprosto potlačována. V čínských věznicích je asi přes 1 000 tibetských politických vězňů. Důvodem věznění je vyvěšení tibetské vlajky, neloajální chování k čínským úřadům, požadování svobody pro zemi, oslava dalajlamy, reprodukování tibetských písní nebo básní. Tibeťané ve své vlastní zemi jsou v nejlepším případě občany druhého řádu. Jsou zbaveni všech základních demokratických práv a svobod a živoří pod koloniální správou, kde všechnu skutečnou moc mají čínští funkcionáři z komunistické strany a armády. I když čínská vláda povoluje Tibeťanům opravit některé buddhistické kláštery a konat v nich bohoslužby, dosud jim znemožňuje seriózní studium a výuku náboženství. Do klášterů je dovoleno vstoupit pouze malému počtu lidí, jež má souhlas komunistické strany.

Tibeťané mají v úctě všechny formy života, který je umocněný buddhistickou vírou, která zakazuje ubližovat všem cítícím bytostem – lidem i zvířatům. Před čínskou invazí byl Tibet neporušenou přírodní rezervací v jedinečném přírodním prostředí. Bohužel Číňané v posledních desetiletích téměř zcela zničili divokou tibetskou přírodu a lesy, což mělo ničivý dopad na životní prostředí. Navíc Čína využívá Tibet k výrobě jaderných zbraní a spekuluje se o tom,  že už také začala v Tibetu ukládat jaderný odpad. Čína však nezamýšlí takto likvidovat pouze svůj vlastní jaderný odpad, nýbrž hodlá také likvidovat jaderný odpad jiných států, které již přistoupily na to, že budou Pekingu platit za ukládání svých toxických materiálů.

Čínskou agresi a okupaci odsoudily prakticky všechny národy svobodného světa, které ji považují za zjevné porušení mezinárodního práva. Svět naštěstí na Tibet nezapomněl a požaduje odchod čínských vojsk z násilně okupované země. Není to tak jednoduché a bude to trvat velmi dlouho, než vůbec  čínské úřady přistoupí na nějaký ústupek. Zástupci exilové tibetské vlády vedou s čínskou vládou jednání a usilují aspoň o autonomii své země. Samotný dalajlama však předpokládá, že zabere ještě mnoho času, než se s čínskou stranou podaří vyjednat autonomii pro jeho zemi.

Na světě jsou stovky organizací a hnutí zasazujících se o svobodu pro Tibet, pomáhajících uprchlíkům a podporujících lidská práva. V ČR je nejvýznamnější občanské sdružení Lungta (www.lungta.cz), které vydává Tibetské listy. Zároveň pořádá přednášky, vydává publikace a organizuje nebo se spolupodílí na koncertech na podporu Tibetu na začátku března. Tyto koncerty se konají po celém světě a v mnohem větším měřítku než u nás. Cílem těchto akcí je především upozornit na neúnosnou situaci v okupovaném Tibetu a pomoci uprchlíkům.

Další akcí je vyvěšování tibetských vlajek na radnicích měst a obcí v České republice. Více informací naleznete ZDE  A dopis velvyslance Čínské lidové republiky starostům českých měst a obcí k vyvěšování vlajek si můžete přečíst ZDE - aspoň zjistíte, jak to s tou okupací Tibetu vlastně je - viděno čínským režimem.

 

Reklama