Začalo to naprosto nevinně. Jako ostatně většina takovýchhle historek. Kamarádka na táboře popadla baterku a odebrala se navštívit latrínu. Po nějaké době se vrátila, smíchy se za břicho popadala a nebyla skoro mocna slova. Když jsme se zajímali, co že se to přihodilo, vypravila ze sebe, že jí do latríny - klasické to dřevěné kadibudky - upadla baterka. Nepřišlo nám to nikterak zábavné, ale kamarádka brzo situaci objasnila: ,,Když ona svítí," vyrážela ze sebe mezi záchvaty smíchu, ,,celá ta kadibudka svítí."

Příhoda měla zajímavou dohru v tom, že obětavý přítel dotyčné slečny se nechal přesvědčit, aby pro baterku, ne zrovna lacinou halogenku, do latríny vlezl. Odér, který se z něj poté několik dní i přes usilovné drhnutí šířil, byl sice možná důkazem jeho vroucí lásky, ale zároveň jednoznačnou překážkou jakýchkoliv jejích projevů.

Další "záchodovou" událost jsem už na Ženě-in popisovala, ale proč si ji nepřipomenout. Na svahu nad skautským táborem jsme si vyhlídly pěkné místečko a umístily na něj chemický záchodek, přátelsky přezdívaný skútr. Protože osazenstvo tábora bylo zcela ženské, nestavěly jsme kolem něj žádné zábrany, by naopak, kochaly jsme se z něj výhledem do krajiny. Vžilo se pro něj označení "orlí hnízdo" a dámy se chodívaly "orlit". Jaké bylo však naše překvapení, když nám jedna nebohá dívčina po dešti přijela na skútru, který se na podmáčeném svahu neudržel, až do tábora. S kalhotami u kotníků, jak jinak...

Jinou zábavnou záchodovou příhodu jsem nedávno zaslechla v rádiu - jacísi nezbedníci se prý rozhodli, že ukradnou veřejný záchodek, běžně přezdívaný Toi-Toi, podle nejčastějšího provozovatele této užitečné služby. Přijeli k inkriminované budce s malým jeřábem na auta, naložili ji a odvezli si ji na zahradu. Jaké bylo jejich překvapení, když po otevření dvířek spatřili poněkud zmateného staršího muže, čtoucího si noviny...

Jeden slavný spisovatel zase napsal povídku o tom, jak si na jisté vesnici děvčátko jménem Anča zapomnělo při návštěvě latríny na lidové tancovačce přidržet dlouhými pentlemi ověnčené copy a ty si pomočilo. Když se pak ona nešťastnice otáčela na parketu jako čamrda, obstřikovala prý všechny ostatní tanečníky i přihlížející. Od té doby jí nikdo neřekl jinak než Počůraná Anča.

Kdo někdy navštívil kraje dále na východ, ten ví, že místní představa WC sestává z díry do země a v lepším případě ze dvou šlapek po stranách. Inu, pro našince, obzvláště pro muže, kteří nejsou zvyklí si jen tak čupnout, zážitek ne zrovna příjemný. Ale dovedete si představit, jaké potíže způsobilo studentům z jisté kavkazské republiky stoupnout si na okraj záchodové mísy a ještě se trefit? Že nedovedete? Já také ne, ale když se ozvala strašlivý rána a nebohý student musel být odvezen na pohotovost, neb mu sklouzla noha, uvízla v odtoku a zlomil si ji, pochopila jsem, že ne vše, co nám připadá samozřejmé - jako třeba že na mísu si obvykle sedáme - je samozřejmé i jinde ve světě.

Zkrátka záchodových, latrínových a podobných historek lze nalézt v lidových legendách i v příbězích našich a našich blízkých spoustu. Ať už jsou to nešťastné příhody typu hledání brýlí v záchodové míse (to se po jednom vášnivém večírku přihodilo mně), nebo poněkud "nevkusné" příběhy o tom, jak podnapilý chlapec vyrazil doma na záchod, reflexivně hmátl po vypínači, čímž zhasl, a následně pomočil svou matku, která seděla na míse, či příběhy v podstatě neškodné, jak se kdo kdy pokoušel najít vhodné místo k odskočení si v prostředí k tomuto zcela nevhodném. Tato prostá lidská potřeba je prostě dokonalým námětem na trapasy a "nešťastné" události.

Přihodila se někdy Vám "záchodová" historka?
Nebo někomu z Vašich blízkých?
Ostýcháte se na veřejnosti zeptat, kde jsou toalety?
Usnula jste někdy na záchodě?
Čtete si na záchodě?
Máte zkušenosti s tureckými záchody?
Víte, jaká WC mají v cizině?

Nestyďte se! Podělte se s námi o své příběhy a postřehy a nejlepší z Vás odměníme! Pište na redakce@zena-in.cz!

Reklama