Je lepší být někdy slaboch než silná žena, řekla přibližně před rokem v rozhovoru pro Žena-in.cz Olga Šípková, kterou většina z nás zná jako věčně usměvavou propagátorku aerobiku a televizní moderátorku. I ona si ovšem prošla obdobím, o kterém se jí nesnadno mluví. A o tom, že její zkušenost není výjimečná, svědčí i dnešní příběh.

Rozhovor s Olgou Šípkovou (k přečtení zde) jsem v úvodu vzpomenula hned ze dvou důvodů. Zaprvé je skutečně poučný (stejně jako později uvedená Třináctá komnata Olgy Šípkové, kde sympatická a úspěšná závodnice a instruktorka vypráví o svém problému) a zadruhé popírá všeobecně vžitý názor, že optimistickým a tzv. silným lidem se podobné věci prostě stát nemohou. Mohou. A možná je to nebezpečnější o to více, že jejich okolí dlouho neregistruje, že není vše, jak má být.

  • Takové ženy si totiž nestěžují, s obrovským sebezapřením dál vykonávají své každodenní úkoly a se svými potížemi dlouho bojují jako osamělí hráči.

Stejně tak to bylo v případě paní Zuzany (33), která se nám až s odstupem jednoho roku svěřila se svými potížemi, které jí řadu nocí nedaly spát a postupně se vkrádaly i do denního režimu - až ji úzkost nemilosrdně svírala téměř na každém kroku.

Svírá mě úzkost

„Začalo to přitom vše nenápadně,“ vypráví žena, která si v posledních pěti letech prožila dost na to, aby to položilo i vola, jak se říká, ale ona vždy znova zatnula zuby a „držela“ dál, protože jak sama tvrdí, okolí to od ní prostě očekávalo. Její tělo jí však jasně dalo najevo, že takto tedy ne...

„Teprve nedávno jsem se odvážila nahlédnout do minulosti a ujasnit si, co vše moji duši bolelo,“ svěřuje se Zuzana. „Tou první etapou byly jistě problémy s otěhotněním. Podstoupila jsem všemožné úkony a nic. Můj manžel to ovšem vyřešil po svém.“ Následovaly zdravotní problémy a s nimi související nedobrovolný odchod z práce, s jehož průběhem se Zuzana dlouho nemohla vyrovnat. Musela však jít dál, protože v té době zůstala její sestra sama s dvěma malými dětmi a Zuzana jí pomáhala, jak jen mohla.

„Když jsem se poprvé probudila zpocená nepopsatelnou hrůzou uprostřed noci, myslela jsem, že mám infarkt,“ vzpomíná žena, která svůj stav úzkosti, jenž se stal jejím pravidelným hostem, popisuje takto: „Vždy jsem se vzbudila leknutím, celá zpocená, červená v obličeji, zadýchaná a s bolestí na prsou. Vše doprovázelo nutkání na velkou stranu. Někdy to trvalo deset minut, jindy hodinu. V hlavě mi divně hučelo, jako bych v ní měla nějakého vetřelce, jako by můj život řídil někdo jiný.“ Samozřejmě po takovém zážitku vyhledala lékařskou pomoc, kde udělali i vyšetření EKG. Bylo v pořádku.

A tak každý večer ulehala sice o trochu klidnější, přesto s obavou, že se stav úzkosti zase vrátí. A on se vracel. Ne každou noc, ale pravidelně kolem druhé hodiny v noci. A vždy to mělo stejný průběh. „Mohla bych si podle toho řídit hodinky,“ vzpomíná se smutným úsměvem Zuzana, jež zkoušela všechny možné bylinky na uklidnění, ale také chodit spát až po druhé hodině, aby tak své vnitřní nastavení obelstila. „Jenže to také pořád nešlo. Z nedostatku spánku jsem byla tak unavená, až se mi dělalo fyzicky špatně,“ popisuje a dodává, že postupně se stavy začaly objevovat i přes den. „Jela jsem třeba tramvají, byla zdánlivě v pohodě. A najednou zase ten nepopsatelný a v podstatě bezdůvodný strach, který mě naprosto paralyzoval.“

Za poslední rok výrazně zhubla a ztratila skoro všechnu naději, že vše bude zase fajn. Obvodní lékařka, které své problémy vylíčila, ji nakonec poslala na kolonoskopii, protože ji zaujalo to noční nutkání na stolci. Na tu nakonec Zuzana nešla, protože měla štěstí v neštěstí a padla na zkušeného lékaře - gastroentrologa, který si vyslechl její příběh a jako první ji upozornil na to, že jde zřejmě o psychické problémy, nikoliv infarkt či rakovinu střeva.

Zuzana se s novou energií vrhla do boje se svými chimérami a hlavně vystoupila ze svého bludného kruhu a začala o svých pocitech konečně mluvit. Dnes každému říkám, že na svou duši má člověk myslet včas. Se zlomenou nohou také nezkoušíte chodit,“ usmívá se žena, která začala cvičit jógu, studovat aromaterapii a své těžké období vnímá jako obrovskou zkušenost, která jí pomohla najít novou cestu.

A co vy, milé ženy, nestalo se vám někdy něco podobného?

Přečtěte si také:

Reklama