Reklama

Jaké pocity prožívají muži a ženy po rozchodu? A co když se po čase znovu setkají, jsou zadaní, ale znovu to mezi nimi zajiskří? Život přináší různé paradoxy.

Světlana

Stejně jako v případě Světlany, teprve dvaadvacetileté mladé ženy, která si s podobnou nenadálou situací neví rady.

Příběh Světlany, Luboše... a Dominika

V šestnácti jsem se seznámila s Dominikem, číšníkem z restaurace, která byla přímo pod naším bytem. Byla jsem do něj úplný blázen, byl o osm let starší, zkušenější, hrozně se mi líbil. V tu dobu, kdy tam nastoupil, byl single, i když kamarádky mi tvrdily, že on sám nikdy není. Pořád se kolem něj točily nějaké holky, já jsem chodila na kafe vlastně také jenom kvůli němu, přitom jsem si ho mohla uvařit doma, o patro výš.
Dominik věděl, že bydlím s rodiči nahoře nad restaurací, a dělal si legraci, že jednou se přijde pozvat on k nám. Dlouho to netrvalo, sbalit mě mu nedalo žádnou práci. Když naši byli v práci, hodila jsem se ve škole marod a pozvala Dominika ještě před otvíračkou na slíbenou kávu. Vyspali jsem se spolu, pro mě to bylo úplně poprvé, u něj nedokážu odhadnout, kolik jich bylo přede mnou.

Ani se nerozloučil

Na druhý den jsem šla za ním do restaurace, ale on si mě nevšímal, že má moc práce, a bavil se u stolu s nějakou holkou. Došlo mi, že jsem byla asi jen jednou z jeho trofejí. Strašně mě to štvalo, brečela jsem, nemohla jsem vůbec spát, představovala jsem si, jak ho zabiju, a potom zase zachráním. Vůbec jsem nemohla kolem té restaurace ani projít. Naštěstí Dominik asi po měsíci z restaurace odešel, prý šel pracovat někam na hotel. Ani se se mnou nepřišel rozloučit.

Udělala jsem maturitu, teď studuji dálkově vysokou školu a při ní pracuji. Mám přítele Luboše, který je moc fajn. Dělá obchodního zástupce v podniku, kde jsem i já, vlastně jsme se seznámili v práci. Ale nežijeme spolu, on bydlí doma u rodičů a já také, až si něco našetříme, možná si nějaký společný podnájem najdeme.

Náhodné setkání po letech

Asi před čtrnácti dny jsem potkala ve městě úplnou náhodou Dominika. Ptal se, jak se mám, co je nového, tvářil se jakoby nic. Hned jsem mu vyčetla, že se mnou tehdy ani nerozloučil, a on mi na to řekl, že věděl, že se ještě někdy potkáme. Na to, že je mu už třicet, vypadá skvěle, vůbec se nezměnil. Řekla jsem mu, že mám už rok a půl přítele, co dělám a tak. On se prý právě s přítelkyní rozešel, a jestli bychom nezašli na kafe. Neměla jsem zrovna čas, a tak jsme si jen vyměnili čísla.

Asi za dva dny mi od něj přišla sms, jestli si nezopakujeme to naši „dávnou kábu“. Strašně mě to láká, ale zároveň se bojím. Nechci Lubošovi ublížit, ale hrozně ráda bych se s Dominikem sešla a zopakovala si to, co tehdy u mě poprvé, před šesti lety, stálo za houby.

Vzpomínky na prvního kluka nevymažeš a já bych si to právě s ním chtěla tentokrát pořádně užít! Jsem blbá, já vím, ale pořád na něho myslím, i když jsem s Lubošem. A když s ním nejsem, tak držím prst na Dominikově čísle a nevím, jestli ho mám zmáčknout, protože když to udělám, tak se „to“ určitě stane a já budu zase tam, kde jsem byla před šesti lety.

Čtěte také: