klic

Není nad dobré sousedské vztahy. Třeba když nám dojde olej, zabouchneme si dveře, nebo potřebujeme převzít nějakou zásilku. Poprosíme sousedku. Vždyť je to přece normální, jednou pomůže ona nám a podruhé my jí.

Alespoň tak si to pamatuji z dětství. Moji rodiče se všemi sousedy v domě vycházeli velice přátelsky, navzájem se navštěvovali a oboustrannou pomoc brali jako něco naprosto samozřejmého. A to jim zůstalo, i když se přestěhovali do jiného města a měli nové sousedy.

Jenomže doba se trochu změnila a s ní i sousedské vztahy. To si maminka vyzkoušela na vlastní kůži. Jedna sousedka se tvářila přátelsky, chodila denně na kávu a kus řeři, a maminka neviděla důvod jí nedůvěřovat. Až do té doby, než jí svěřila klíče od bytu s tím, že jí bude po dobu dovolené zalévat květiny a krmit andulku.

Po příjezdu neshledala nic podezřelého, ale časem přicházela na to, že sousedka v bytě hospodařila po svém. Tu "zvizitýrovala"skříně, tu odsypala prášek na praní, nebo vzala nějakou drobnost z mrazáku.

Nikdy neměla odvahu jí to říct nahlas, ale od té doby si tuhle sousedskou straku do bytu samotnou nepustila.

Jak je tomu dnes?

Nevím, jestli bych našla odvahu jít s hrníčkem k sousedce, zda by mi "nepůjčila" trochu mouky. Ale jednou přece. Pekla jsem štrůdl a zapomněla koupit skořici. Mám sednout do auta a zajet do supermarketu, nebo se mám "pochlapit" a poprosit sousedku?

Zvolila jsem odvážně druhou variantu a zazvonila u jejích dveří. Bylo mi to trapné, ale sousedka mě mile překvapila. Odběhla do kuchyně a přinesla mi balíček skořice. Zdvořile a uctivě jsem jí děkovala s tím, že jí to zítra vrátím. "Vždyť by to tak mělo být, ne. Co já vím, kdy budu potřebovat zase něco já." Paní je zřejmě ze "staré"školy jako já a dobré sousedské vztahy jí také chybí.

Ale nejsem si jista, jestli bych jí důvěřovala natolik, abych jí třeba svěřila klíče od bytu.

Reklama