Člověk by to s nimi neměl přehánět, ale v rozumné míře toho druhého většinou potěší. Řeč je o intimnostech na veřejnosti. Martina (28) je má ovšem zakázané v jakékoli podobě. Její přítel nesnese, aby se ho dotýkala.

„Máme s Tomem pěkný vztah. On je spolehlivý, pracovitý, hodný, ale… Zkrátka a prostě, má jen jednu vadu. Tedy alespoň pro mě. Mám přísný zákaz jakkoli se ho dotýkat, když spolu nejsme sami doma. A nejsou tím myšleny situace, kdy bych se po něm například doslova plazila před jeho kamarády. Jde o jakékoli doteky. Včetně obyčejného objetí či vodění za ruku. Připadá vám to neuvěřitelné a nesmyslné? I já to tak cítila,“ přiznává Martina.

touchZpočátku si partnerovo odtažité chování brala hodně osobně. „Připadalo mi, že ho vůbec nepřitahuji, když se ode mne na rande vždycky odtáhl. Jenže pak mi psal hezké zprávy, což mě totálně mátlo. Chce mě, nebo ne? Asi až na páté schůzce to konečně vybalil. Prý prostě nemá rád muchlování se před ostatními. Přijde mu to trapné a zbytečné obtěžování okolí. Překvapilo mě to, ale říkala jsem si, že se to třeba časem změní,“ svěřuje se Martina, která se tak o „bližší kontakt“ pokusila po nějaké době znovu. A tehdy také naposledy.

„Bylo to asi po půl roce chození. Oslava narozenin jeho kamaráda byla v plném proudu a my už měli celkem upito. Říkala jsem si, že přece jen už máme něco za sebou, jsme si blíž, tak by mu nemuselo být úplně nepříjemné, kdybych ho objala a dala mu pusu. Žádné vášnivé líbání, jen pusu! Tak moc jsem po tom v tu chvíli toužila. Jenže ten jeho rozzlobený výraz si pamatuji dodnes. Odstrčil mě od sebe, ale neřekl ani slovo. Přirozeně, ani scény na veřejnosti nevyhledává. Celý večer byl pak už naštvaný. Až doma se na mě obořil. Prý mi jasně řekl, ať takové věci na veřejnosti nedělám. A jestli to nehodlám respektovat, nemáme se o čem bavit,“ vypráví Martina. Tehdy se mu omluvila a od té doby už nic podobného nezkusila.

„Jestli jsem se s tím smířila? To bych asi lhala, kdybych řekla, že ano. Jen už to po roce a půl vztahu považuji za samozřejmé. I když v hlavě mi nepřestal hlodat červíček pochybností, zda to přece jen nemá nějakou spojitost se mnou. To by mi ale stejně nikdy nepřiznal,“ dodává.

Co na to odborník?

Na názor jsme se zeptali psycholožky a terapeutky Mileny Novákové z milaterapie.cz.

milenaPodle mého názoru nebude chyba v paní Martině. A proto je pro ni důležité, nedívat se na situaci z pohledu své viny nebo chyby. Měla by situaci prostě tak, jak je. Nejspíš je to dáno vztahem partnera k intimitě - jaké normy si nese z dětství. Pro někoho je intimita „povolená“ a přirozená součást života, jiný ji může mít spojenou spíš s nějakým tabu nebo blokem.

Někteří muži také intimitu na veřejnosti podvědomě považují za zavazující, a pokud mají se závazkem problém, tak se jí vyhýbají.

Opravdu nevím, jak je to v případě partnera paní Martiny a nerada bych o tom spekulovala. Rozhodně jí doporučuji si s ním o tom promluvit a vysvětlit mu, jaké pocity v ní jeho postoj vyvolává. Dobrou cestou může být i společná návštěva terapeuta. Ten by mohl do celé věci vnést nové světlo. Potřebu intimity má každý člověk jinou a jinak s ní nakládá. Je dobré, když se ve vztahu podaří nastavit vše tak, aby se partneři v tomto navzájem chápali a cítili se dobře.

 

Čtěte také:

Reklama