Na sametky – nebo jak se jim lidově říká svilušky, mne přivedl tento příběh:

Nedávno jsem přijela z chalupy, kde jsem se těšila celé odpoledne ze své zahrádky. Pěkně jsem ji vyplela, posekala jsem trávu, radostně jsem pozorovala, co všechno kvete a co přežilo žíravé sucho. Byl to takový hezký, slunečný den. 

Druhý den ráno, po ranní sprše, jsem objevila kolem pasu snad deset pupenců, jako by mě poštípala spousta komárů. Pupínky strašně svědily, zejména následující noc. Přemýšlela jsem, co jsem divného snědla, po čem by se mi tak mohla vysypat podivně lokalizovaná kopřivka. 

Protože to bylo opravdu k nevydržení - znáte to, horký den, v oblečení se zpotíte a pupínky svědí čím dál tím víc... rozhodla jsem se navštívit kožní oddělení. Doktorka mi se smíchem sdělila potupnou diagnózu: „Paní, vy máte blechu! To je jasné, asi v posteli, oni mají rády ta pěkně prokrvená místa, proto máte takhle poštípaný pas a třísla... A že nemáte doma zvířata? To klidně můžete chytit v tramvaji, v metru...“

Udělala jsem doma generální úklid a vše jsem vyluxovala a vyprala. Pupínky časem zmizely. Do následujícího víkendu. Zase jsem se kochala zahrádkou, trochu pracovala, pobíhala jsem celý den v žabkách a těšila jsem se z jednoho z posledních letních dní.

V pondělí ráno má nálada klesla pod bod mrazu. Pupínky od „blechy“ byly zase na svém místě a svědily snad ještě víc než první várka. Přepadla mě depka jako blázen. Ta blecha někam zalezla? Přežrala se mou krví a pěkně trávila nějaký ten týden?

Ozvaly se i katastrofické představy: Nakladla mnoho vajíček, někde v nějaké skulině, kam ani lux, ani chemický postřik, ani voda se saponátem nedosáhla. Teď mám doma blešinec a půjdu raději spát do koupelny než do mé milované postele, kde na mě číhá krvelačný zástup mrňavých pijáků krve blešího plemene.

Naštěstí mě zachránila kamarádka. „A nežerou tě svilušky? To bývá v srpnu normální a ty pupínky na stejných místech by tomu odpovídaly...“ Sedla jsem k internetu a svým způsobem mi spadl kámen ze srdce. Můj byt není blešinec. Původce pupenců jsou svilušky - tedy sametky. I když představa zavrtávající se larvičky taky není zrovna z nejpříjemnějších.
 
Co je sametka podzimní?


 
Má jasně červenou barvu a u živých jedinců jsou patrné oči jako karmínové tečky po stranách štítku. Délka hladové larvy sametky podzimní je 0,2 mm, po nasátí se objem těla zvětší a barva bledne až na žlutooranžovou. Začátkem jara v povrchových vrstvách půdy, kam sametky vystupují z hlubších vrstev, probíhá oplození vajíček. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch půdy a na přízemní části rostlin, kde čekají na hostitele. Ve volné přírodě jsou napadáni především hraboši.
 
K lidskému tělu se přichycují v místech, kde přiléhá oděv, tedy v pase, v podpaží, v tříslech, pod koleny atd. U malých dětí napadají pokožku na hlavě. Larvy svými čepelemi nabodávají povrchové vrstvy kůže a do vzniklé ranky vypouštějí silně lytický sekret slinných žláz. Tento sekret narušuje hlubší vrstvy kůže. Koagulací bílkovin pronikajícího tkáňového moku vzniká válcovitý útvar, ve kterém si larva udržuje sáním průchodný centrální kanálek. Pod dolním koncem kanálku se hromadí nekrotizující buňky. Larva se touto drtí buněk vyživuje. Po uvolnění larvy se defekt hojí epitelizací a celý útvar odpadá s postupujícím rohovatěním obnovené pokožky.

Larvy odpadávají obvykle třetí den po přichycení a ve většině případů jsou setřeny oděvem. V několika dalších dnech puchýřek zmizí a po dobu několika týdnů na jejím místě zůstávají hnědofialové skvrny. Pro průběh nemoci je velmi důležitá vnímavost pacienta. Lehčí případy tohoto onemocnění někdy unikají pozornosti jako „kopřivka".

Moje zkušenost - opravdu hodně horká sprcha na postižená místa pomáhá. A na spaní, když to ten druhý a třetí den svědí úděsně, raději prášek či kapky s utlumujícími účinky

Foto: Shutterstock

Uložit

Reklama