Horký letní den. Stojím s dcerou v drogerii jednoho nejmenovaného obchodního domu, skálopevně rozhodnutá, že si koupím nějaký deodorant. Klasický prázdninový rozmar. Ale jaký vybrat? Proto mám s sebou přeci dceru, ta poradí.
Zkouším aplikovat vůni z testeru na zápěstí. Moc nevoní, tak beru další druh a testuji ho. Běžný rituál, než se rozhoupu k tomu, že si něco vyberu. Nikam nepospíchám, baví mne to.

K regálu přistoupí starší žena bez nákupního košíku. Je podmalovaná, má béžovou blůzu a béžovou sukni. Bere do ruky tester. Přičuchne k němu a stříkne si mocně jednou do pravého podpaží, pak do levého. Na blůze okamžitě naskakují dva fleky v podobě velkých lívanců. Dáma, jejíž věk odhaduji tak na šedesát, pro jistotu stříkne ještě o kus níž, na přední díl sukně. Vůbec jí nevadí, že se na ni zkoprněle dívám. Pak si upraví spadlou loknu z čela a hrdě odchází pryč.


Je to vůbec možné? Ta ženská se ráno zřejmě nenavoněla a teď si právě vylepšila image! Zadarmo a beze studu! Žádné testování, ani se nepokusila předstírat, že vybírá zboží, chovala se, jako kdyby byla po ránu doma v koupelně...
Chvíli o tom s dcerou diskutujeme a považujeme onu dámu za exotický zjev, za recesi, na niž jsme v mase fádních zákazníků čirou náhodou narazily. Dál bereme do ruky jeden tester za druhým, diskutujeme, jestli to je nebo není sladká vůně. Sice je to pitomost, u deodorantů za pár korun, ale hra je hra a nás dvě baví.

K regálu přichází rázným vojenským krokem asi padesátiletý generál v sukni. Blikne pohledem do regálu, najisto hrábne, vezme flakonek do tlapy a popráší si nasládlou vůní mohutné poprsí. Pak stříkne ještě jednou a mizí k eskalátorům.
Obě s dcerou polkneme. Aha, tak ono to jde i jinak, vonět a být za dámu. Ne si deodorant poctivě koupit, ale jít se ošpláchnout do obchoďáku!

No, nebudu vás napínat. Během asi patnácti minut, co jsme přešlapovaly před regálem, se takhle osvěžily čtyři dámy. Nebudu říkat zákaznice, protože nic nekoupily. Nejpikantnější na tom bylo, že šly najisto. Mrzí mne, že jsem si nevšimla, jestli se pocákaly stejnou vůní nebo ne. Na druhou stranu pravda je, že na té první a té třetí jsem se pásla očima, zbývající dvě si mne nevšimly, jak byly zaujaté zkrášlováním. Navíc stály z profilu.

Myslíte si, že se ty dvě, co jsem se na ně koukala, zarděly? Ani náhodou. Za krádež to nepovažovaly. Vždyť, když odcházely, měly ruce prázdné, tak co? A že příjemně voněly? Proč ne, v takovém parnu? To je samozřejmost, přeci nebudou ve frontě nebo v autobuse smrdět. A jestli byly uzardělé, tak z toho dusna. 

Teda řeknu vám, ještě že má ratolest je natolik odrostlá, že se vcelku rychle v jejich počínání zorientovala a pochopila, že zrovna tenhle způsob, jak být upravená, není dvakrát košér.

Nakonec jsme se pro jednu značku voňavky rozhodly, ale to nebylo v tu chvíli podstatné. Šly jsme k pokladně zaplatit, bohatší nejenom o zboží v košíku, ale i o jednu zkušenost. Inu, někteří z nás nakupují a jiní jsou holt vynalézaví :)

  

Reklama