Už jen necelé čtyři týdny zbývají do Štědrého dne.

Svátku, kdy se před 2008 lety narodilo v betlémském chlévě Josefovi a Marii děťátko. Budoucí Spasitel, malý Ježíšek.

 

Než se však dočkáme oslav jeho narozenin, čeká na nás postní adventní čas, plný kouzelné atmosféry tradičních předvánočních rituálů.


Co je advent?
Slovo advent pochází z latinského adventus, tedy příchod. Doba adventní je vlastně přípravou na vánoční svátky a už od 11. století se ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Je časem půstu, při kterém by se měli lidé namísto světských radovánek věnovat zbožnému rozjímání a pokání.

Svatý čas adventní měl podle církve povzbuzovat věřící v jejich mnohdy těžkém životě a zároveň je nabádat k pokornosti a úctě.

Adventní půst

V různých krajích se přístup k adventnímu půstu značně lišil. Například v roce 581 udával sněm církevní Matikonský jako postní dny pondělí, středu a pátek, ovšem sněm Turonský v roce 567 zase nabádal řeholníky, aby se, prvním prosincem počínaje, postili po celou adventní dobu.


Bylo ovšem i období, kdy se adventní půst tolik nedodržoval. Například papež Urban V. (1362–1370) zakázal požívat maso v adventní době pouze duchovním u svého dvora.

 

Ale ani svým začátkem a délkou nebývala adventní doba pokaždé stejná. Například z roku 581 pochází nařízení biskupa Perpetua, podle něhož byl určen začátek adventu na svátek sv. Martina, tedy na 11. listopad. Existují také zmínky o čtyřicetidenním půstu před Vánocemi.

Turonský církevní sněm v roce 567 n. l. určil začátek adventu na začátek prosince. Z roku 1001 zas pochází z opatství Abbo zmínka o adventu, trvajícím čtyři neděle.

 

Advent, tak jak ho dnes známe, začíná vždy první neděli po 26. listopadu (může připadnout na jakoukoliv neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) a trvá 22 až 28 dní.

Každá pak má své lidové označení (železná, bronzová, stříbrná a zlatá). Letos začátek adventu připadl na svátek svatého Ondřeje, v neděli 30. listopadu.

 

Svátek jednoho z dvanácti apoštolů býval dnem věštění, které se dnes provádí spíš na Štědrý den. Například na Slezsku „na Ondřeje“ lily dívky olovo. Tavily je na lžíci nad svíčkou a přes klíč, jehož zuby vytvářely kříž, rychle lily do studené vody.

Z tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se usuzovalo na to, jaký jejich budoucí muž bude. Zda štíhlý, tlustý, krásný, ošklivý, nebo hrbatý.

Ve tvaru ztuhlého olova však dívky hledaly i symboly řemesel a usuzovaly na povolání vyvoleného ženicha. Jinde dívky hledaly podobu budoucího muže ve vysekané díře v ledu na rybníce, kde jim stíny ve vodě prozradily, jak bude mládenec vypadat.

Dívky také klepaly na dveře kurníku, a pokud se jako první ozval kohout, děvče se mělo v příštím roce vdát. Když slepice, dívka měla ještě rok čas.


Adventní věnec
Jedním z hlavních symbolů Vánoc je adventní věnec. Původně měla být adventní barvou fialová (podle kněžského roucha). Postupně ji však nahradila červená.

 



Základ věnce tvoří chvojí (smrk, jedle, borovice, tis, túje...), které se naváže na slaměné nebo polystyrenové kolo. Základ se pak dozdobí podle vkusu a možností nejrůznějšími přírodními a ozdobnými materiály (šišky, slaměnky, ořechy, šípky, sušené plody, mašle, perníky a vánoční ozdoby).

 

Legenda říká, že adventní věnec vznikl náhodou, když někdy v 18. století daroval bohatý kupec dětem v sirotčinci kolo. Ty si jej ozdobily a tento zvyk se pak začal šířit i mimo zdi dětského útulku. Vyšňořený věnec se však nedával jen na stůl, ale věšel se také na zeď, pod strop, na dveře...

Po 2. světové válce se zdobené věnce z chvojí rozšířily nejen v německých zemích, ale od 80. let 20. století pronikl tento zvyk i do českých zemí.

 

Čtyři svíčky symbolizující čtyři týdny zbývající do Vánoc dnes postupně zapalují nejen křesťané, ale i lidé bez vyznání, kteří podlehli kouzlu starých tradic. V současné době se tak adventní věnec stává především pěknou dekorací, která zpříjemňuje a navozuje atmosféru blížících se vánočních svátků.

 

Zapalování svíček

Tato tradice symbolizuje „návrat světla do temnoty“. Ukazuje správnou cestu – příchod Spasitele na svět – narození Ježíše Krista.

Původně měl adventní věnec svící dvacet čtyři (na každý den adventu jednu), tedy fungoval jako adventní kalendář. Dnes si vystačíme se čtyřmi. První z nich se zapaluje čtvrtou neděli před Štědrým dnem, druhá přijde letos na řadu 7. prosince, třetí 14. a čtvrtá 21. prosince.

 

Věnec, který se věší na dveře, je bez svíček.

Zvyky a tradice
Během adventu se můžeme setkat s celou řadou tajuplných bytostí. S Barborkami (4. 12.) s pověstnými větvičkami, které do roka přičarují ženicha, s Mikulášem na obchůzce (5. 12. – na Jitku) s nadílkou pro hodné i zlobivé děti, s Ambrožem (7. 12.) se sladkostmi a metličkou, prohánějícím děti před kostelem, s obcházejícími „Luckami“ a „klovcovou bábou“ (13. 12.), pátrajících, zda doma ženy nepředou len, s Perchtou, kontrolující na Štědrý den děti, jestli poctivě dodržují půst (až do rozsvícení první hvězdy na obloze)... a spoustou, spoustou dalších tajemných tvorů.

 

BarborkaLuckyAmbrožBarborka

Reklama