Epifanie, slavnost Zjevení Páně nebo lidově svátek Tří králů se v západních církvích slaví šestého ledna. Dříve se v tento den připomínalo i Narození páně (více zde) a ve východních církvích tomu tak je doposud. Ve čtvrtém století však v západních církvích došlo k oddělení těchto svátků a šestého ledna tak připadlo především oslavě klanění mudrců.

Ve skutečnosti přísluší tento den třem významným okamžikům - zjevení se Krista pohanům v osobách tří králů, Ježíšově křtu v Jordáně a proměnění vody ve víno na svatbě v Káni. I když se zbylé dvě události z moderní mešní liturgie v podstatě vytratily, nelze je zcela opominout - spolu s klaněním se mudrců tvoří totiž tři velké počátky.

Intelektuálové chodí pozdě
V příběhu o klanění králů se poprvé plně projevuje, že spása je určena všem - i pohanům. Vždyť jsou to právě oni, kdo na základě svých vlastních metod a cest, na základě astrologie, poznali, že se narodil král králů a přišli mu vzdát čest, zatímco významní z izraelského lidu Ježíše odmítají a Herodes se ho dokonce pokusí zabít. Přesto však tři králové přichází svým způsobem pozdě - před nimi už se Ježíšovi poklonili pasáčci, které svolali andělé. Někteří vykladači tak v tomto příběhu vidí další důkaz toho, že prostí předejdou moudré a učené do království nebeského, že sice i intelektuálním úsilím lze nakonec dojít poznání Boha, ale že cesta srdce je rychlejší a přímější.

Počátek cesty a první zázrak
Křest v Jordáně je počátkem Ježíšova kázání a zároveň je opět jakýmsi zjevením - Jan poznává v Ježíšovi toho, který má přijít po něm, toho, který bude křtít Duchem. I svatba v Káni je vlastně událostí počátku a zjevení - je prvním Ježíšovým zázrakem a je příznačné, že ho koná nikoliv že by sám chtěl, ale na přímluvu své matky.

Stařec, muž a mladík
Samotným třem králům byla později, především ve středověku, přisouzena bohatá symbolika. Zobrazovali tři fáze lidského života - jeden byl mladý, druhý v plném rozpuku let, a ten poslední stařec. Mladý zároveň značil budoucnost. Stařec, který je obvykle na obrazech zobrazován jako aktivní, zrovna předávající dar, je pro krátký čas, který mu zbývá, než jeho vláda pomine, symbolem pomíjivé přítomnosti. Třetí z mudrců pak ve své plnosti symbolizuje minulost. Právě ten je většinou zobrazován snědý až černý, ne snad proto, že by byl mouřenínem, ale proto, že na jeho tváři leží stín smrti, které minulost patří. Tento výklad zároveň poukazuje na to, že Ježíš je pánem veškerého času - sám čas se mu klaní a vzdává mu hold v postavách tří králů. Mudrcové předávají Ježíšovi vzácné dary - kadidlo, myrhu a zlato, které ve středověké symbolice zastupují veškerá skupenství - i nad nimi je Kristus vládcem.

Pán žehnej tomuto domu
V den Zjevení Páně se tradičně označují domy požehnanou křídou. Na dveře, na veřeje či na stěny se nakreslí tři kříže a písmena C, M a B. Ta jsou také již tradičně, ale chybně interpretována jako připomínka jmen tří králů - Kašpar (latinsky Casparus), Melichar a Baltazar. Původně ovšem znamenala Christus mansionem benedicat - Pán žehnej tomuto domu. Latinská jména králů pochází až ze šestého století a také mají svůj význam - Casparus je „strážce pokladu“, Melchior znamená „můj král je světlo“ a Balthasar „ochraňuj můj život“.

Zároveň je tento svátek i posledním svátkem koledním - děti, převlečené za tři krále, obchází domy s koledou. Tento zvyk pěkně poukazuje ještě na jednu skutečnost - ač to byli tři králové, kteří přinesli Ježíšovi své dary, byli vlastně oni sami obdarováni - možností spatřit Spasitele.

Slavíte nějak Tři krále? Chodila jste jako dítě na koledu? A co Vaše děti? Značíte si svůj domov písmeny C, M a B? Věděla jste, co znamenají?

Reklama