Svět kolem se jednou ročně zblázní a já jenom koukám a nestíhám... Čím to vlastně začalo? Když jsem byl kluk, těšil jsem se na Vánoce, jak uvidím zlaté prasátko, jak se rozsvítí stromeček, jak nám Ježíšek přinese dárky, jak půjdeme pustit kapra Pepu do Vltavy, jak si půjdeme postavit na Střelák huhuláka. Jak si zamlsáme cukroví...

Těšil jsem se i, jak budeme v předvánočním čase ujídat těsto v ledničce. Jeden kamarád měl na ujídání těsta dokonce extra vychytaný systém vydlabávání připraveného těsta zespod, „aby se to nepoznalo“. Jenže...

Jenže, kdovíco se změnilo. Dnes už vím, že pouštět kapra v zimě do Vltavy je zhovadilost, že dárky nenosí ani batole s aureolou, ani děda Mráz, ale musím je nakoupit, že zlaté prasátko je jen pověra. Pravda, stromeček má sice stále své kouzlo a cukroví chodím stále uždibovat, ale deziluzi, která se jednoho dne vloudila do dětských očí, nevyléčily ani pubertální peripetie, při kterých jsem koketoval s jedním kostelním sborem a užíval si vánoční mystérium nejen při Rybově mši na kůru svatého Ignáce.

Prohloubil jsem si znalosti o Jezulátku a pochopil i, že křesťanství šikovně lepilo své svátky na svátky původní, v zájmu masivní christianizace. Dostavila se další deziluze a napochodovala láska k divadlu.

Když už jsme u toho křesťanství, občas si s úsměvem vzpomenu, jak jsme se pokoušeli s několika přáteli obnovit tradici pašijových her na voze. Nezdařilo se. Daleko úspěšnější byl kamarád z konzervatoře Filip Jan Zvolský, který dodnes předvádí se svým divadélkem Apropo živý betlém na jednom z nádvoří Pražského hradu.

Zkrátka a dobře, o příběhu starém dva tisíce let už vím své. Neodsuzuji ho, ale ani mne neokouzlí.

Vánoce už prostě dávno nejsou ty milé svátky, čím dál víc se mi vtírá pod kůži třetí deziluze – svátky komerce.

Když jsem šel třiadvacátého do práce, povšiml jsem si skupinky nadšenců, kteří se na jednom pražském náměstí pokoušeli prosazovat práva kaprů. Krásní blázni, pomyslel jsem si, jednou budou vzpomínat a sumarizovat jako teď právě já. A v tom je asi kouzlo Vánoc: Vzpomenout si na všechny ty krásné chvíle, které byly.

Ale přesto v člověku zůstává trocha trpkosti. Jestli je jí i trocha ve vás, pojďte si se mnou trošku zalamentovat, jestli je něco, co vás na letošních svátcích naštvalo, vylijte si zlost v diskuzi pod tímto článkem. Já začnu, ano?

Proč mi není pořád deset, abych si mohl Vánoce užívat docela bezstarostně?

A ještě...

To, že jsem ti koupil k Vánocům žehličku, neznamenalo, že už s tebou nechci spát. Nechápu, co na tom nechápeš...!?

Reklama