Reklama

Není to tak dávno, něco přes rok, co jsem si prožila svatební noc. Bohužel nedopadla tak jako v představách.

Ve čtvrtek jsme měli s manželem společnou rozlučku, on značně posilnění alkoholem šel kolem půlnoci spát.

Já jsem nemohla některé jedince vyprovodit a nakonec jsem ještě doprovázela svou bývalou spolužačku ze základky k ní domů, protože by sama asi netrefila, do postele jsem se dostala nad ránem. V pátek ráno se naběhlo na úklid, krabičkovalo se cukroví, jela jsem si pro šaty, nechala si udělat nehty, dokoupila poslední drobnosti. Večer jsem ještě do pozdních hodin žehlila a chystala jiné věci.

Konečně nadešel den D, kvůli kadeřnici jsem vstávala v 5, vše proběhlo o.k. a blížil se večer a s tím i naše SVATEBNÍ NOC. Jenže co čert nechtěl, jelikož jsem menší postavy a měla jsem přehlou sukni v pase a na tom korzet, který se mi jako by lámal přímo na břiše, začalo mi být zle. Před půlnocí jsme se s manželem odebrali domů, kde mi pomohl vytahat pinetky z vlasů, a pak... jsme znaveni usnuli, žádná svatební noc se nekonala.


Tak zatím to s tou romantikou nevypadá, ale příspěvek je to hezký, díky. Krabičkované cukroví je z celého zážitku asi nejsladší, ale třeba ten příští příspěvek už bude lepší. Doufám, pevně doufám...