Jak dopadla svatba? Co všechno se může stát při únosu nevěsty? Neuvěřitelný příběh paní Jasmíny a jejího nedůvtipného manžela...

 

Měli jsme svatbu v lese, poblíž takového malého zámečku, kde jsme si pronajali pokoje - ten náš měl velké prosklené dveře do zahrady (ty ještě sehrají svou roli). S Jakubem jsme chodili přes čtyři roky, takže taková ta počáteční zamilovanost, kdy se pořád hlídáte a koukáte po tom druhém, byla už ta tam. Všechno proběhlo skvěle, přijela spousta známých a kamarádů, obřad byl prostě nádherný, jenže...

Únos nevěsty
Kámen úrazu se stal, když mě chtěl bratr a jeho dva spiklenci unést. Široko daleko žádný hostinec, svatba navíc probíhala ve středověkém stylu, takže jsme se nakonec dohodli, že mě přivážou ke stromu.

„Doufám, že budeš pěkně úpět,“ usmál se brácha a šel do zámečku, kde se konala hostina.

„Hlavně to řekněte Jakubovi, jinak tady budu uvázaná do rána!“ volala jsem ještě za ním.

Můj miláček a novopečený manžel byl zrovna v družném hovoru se svým nejlepším kamarádem.

„Hele, brácha, nevíš, kde máš ženu?“ zkoušel to Jakubův bratr.

„Co?“ zamrkal očima můj vyrušený manžel. „Netuším, asi je někde s holkama.“

Po chvíli: „Hele, vážně nikde není. A v pokoji jsou otevřené dveře do zahrady.“

„No, tak to ona asi větrá,“ mínil můj drahý choť a bavil se vesele dál.

„Neunesl ji náhodou někdo?“ vložil se do toho polopatisticky můj brácha.

„Nesmysl, kdo by s ní co dělal. To nevidíte, že tady s Michaelem probíráme...“

„Ty, Jakube,“ zareagoval Michael, „to se občas při svatbách dělá, že někdo unese nevěstu.“

„To jo,“ rozesmál se můj muž, „ale že by se zrovna Jasmína nechala unést – blbost.“

Dalo jim to ještě chvíli přesvědčování, než mě Jakub začal hledat. Na jeho obranu nutno říct, že ví, jak jsem od rány, takže mu celá situace, jak mě někdo unáší, přišla nejspíš úplně absurdní, ale... Ale stalo se. To už jsem měla celé tělo ztuhlé z toporné pozice, když se konečně odhodlal k hledání po venku. Vlastně jsem už úpěla docela opravdově.

„Co tady děláš?“ zeptal se nevěřícně Jakub, když mě objevil.

„Ouvej! Ouvej! Ouvej! Oou... ooni mě unesli...“ hrála jsem svou roli. V tom vystoupil zpoza stromu Radek, největší ranař, kterého v partě máme.

„Tak hele, prďolo, ta je moje!“ osopil se na manžela.

Strhla se pěkná mela. Jakub je sice docela střízlík, ale nakonec Radka dostal. Tam, kde mu chyběla síla, použil hbitost – když se ho Radek pokusil uchvátit svými mohutnými pažemi, Jakub počkal, až se nakloní, rychle šel potom do dřepu, prosmýkl se pod Radkovýma nohama a ještě ho šikovným šťouchnutím povalil. Vítězství bylo jeho a cesta ke stromu volná!

Teď zbývalo jen lano, kterým jsem byla přivázaná. Jenže už nebylo vidět skoro na krok, takže se rozmotávání uzlů stalo kratochvílí, která zabrala další čtvrthodinku. Žel nebylo po ruce nic, čím by šly rozetnout. Nakonec je ale zvládl, dvorně se mi uklonil a omluvil za hulvátství únosců, nabídl mi rámě a pokynul k zámku. Vykročili jsme – tedy Jakub vykročil, já zavrávorala a letěla hlavou napřed. Ve tmě mi zapomněl odvázat nohy, což jsem přes vysoké kozačky necítila. Ale strhla jsem ho s sebou!

Skončili jsme v trávě, v krásném mileneckém objetí, pod průzračnou noční oblohou plnou hvězd...

Na to, že Jakub sám organizoval únos několika nevěst a na jedné svatbě dokonce únos ženicha, se zrovna moc nevyznamenal... Ale co, z celé svatby máme krásné video, a alespoň je u čeho se zasmát! Na co zavzpomínat. A je pravda, že jsem si alespoň udělala obrázek o důvtipnosti mužského plémě.

Jaký je ten váš svatební zážitek?

Reklama