Životní situaci jako vyšitou z červené knihovny v kombinaci s černým humorem zažila před lety slečna Kamila. Nevěsta, které se nedostavil ženich.

nevěstaSlečna Kamila nebyla nikdy vdavekchtivá. Razila teorii dnešního volného partnerství. To se ovšem nelíbilo jejím rodičům, kteří spolu žili ve svazku manželském už více než třicet let.
A tak když jim Kamila přijela představit svého přítele, sympatického Pavla, jejich otázky se točily stále jen kolem svatby. Jsou spolu přece už půl roku, na co čekají?

Zásnuby

Hlava se z toho všeho točila i Pavlovi, a tak pod vlivem „tchánovy“ dobré slivovice na svatbu přikývl. Dohodli se, že za měsíc přijede Kamilu požádat oficiálně o ruku. Svůj slib dodržel. Zásnuby se konaly u Kamiliných rodičů, kam byli pozváni i udivení Pavlovi rodiče. Přijeli jen oni dva, ostatní příbuzenstvo zůstalo doma, že přijede až na svatbu. Ovšem z Kamiliny strany byla na zásnubách celá, rozvětvená rodina, včetně dávno zapomenutých strýčků a tetiček.
„Počkejte, až bude svatba, to teprve přijede lidí,“ radoval se Kamilin otec,
„Pozvali jsme i pana starostu.“

Kamila pochází z menšího města na jihu Moravy, Pavel je z Jihlavy. Společně žijí v Olomouci, kde se seznámili, když tam Kamila studovala na vysoké škole. Pavel už tam nějaký čas bydlel a po seznámení si našli společný podnájem. Do svého rodiště se nechtěl vracet ani jeden z nich, dohodli se, že i po svatbě zůstanou v Olomouci.

Svatba

Nastal den D. Původně chtěli mít svatbu na radnici v Olomouci, ale budoucí tchán zavelel, že bude u nich na malém městě, kdo se prý potáhne až do Olomouce. Kamila s Pavlem si vzali oba volno v práci. Pavel jel domů, do Jihlavy s tím, že přijede společně se svým příbuzenstvem ráno, z Jihlavy to byl kousek.

Byla sobota ráno, pár hodin před obřadem, a nikdo nejel.
„Prosimtě, kde jste?“ volala zděšená Kamila.

Kamilini rodiče byli na zhroucení, když jim tlumočila Pavlův telefonát:
„Promiň, všem se moc omlouvám. Já vím, že jsem ti to měl říct, ale ty by sis nedala říct, jen aby bylo podle táty. A ten by mě nenechal promluvit vůbec. Já se nechci ženit, bylo to unáhlené rozhodnutí. Mně to vyhovuje tak, jak to je. Jsem zpátky v Olomouci. Přijeď za mnou a budeme žít jako doposud. Mně ten cirkus na zásnubách stačil, nedokážu si představit samotnou svatbu. Nebudu nikomu dělat žádného panáka.“

„Ty pokládáš to, když budeš mým manželem, že budeš za panáka?“ rozbrečela se Kamila.
„To ne, to jsi špatně pochopila, já tě mám rád, chci si tě vzít, ale svatbu si zorganizuji sám, ne pod velením tvého otce.“

Happy end

Kamila se vrátila za Pavlem zpátky do Olomouce. O pár let později si spolu řekli „ano“ - na radnici v Olomouci. Svatba byla malá, proběhla v úzkém rodinném kruhu. Kamilin otec téměř po celou dobu nepromluvil, ale bylo na něm vidět, že je šťastný. Holt se mu jen těžce smiřovalo s tím, že není vždycky po jeho.

Čtěte také:

Reklama