Já se vdávat nechci, nebo naopak, já bych se tak ráda vdávala, ale můj partner to považuje za zbytečné. Jak jsou na tom dnešní mladé ženy a také už maminky? Šly by raději pod čepec, nebo jim vyhovuje soužití na hromádce?

Dnešní mladé ženy můžeme rozdělit do dvou skupin, na ty, pro které partnerský stav stvrzený manželským svazkem znamená hodně. Jde o jakési završení vztahu, zpečetěného slibem manželské věrnosti, lásky, porozumění a úcty jednoho k druhému. Při tomto obřadu kanou slzy dojetí a ženich s nevěstou jsou v ten den nejšťastnějšími lidmi na světě, kteří si slibují, že tomu tak bude napořád. A i když to někdy bohužel nedopadne, tento slavnostní den se vryje do paměti navždy.

prstynky

A pak tady máme druhou skupinu žen, tu, která pokládá svatební slib za zbytečný, jde přece jen o jakýsi kus papíru. Tyto ženy razí teorii, že pokud se dva lidi mají rádi, není k tomu potřeba obřadů a ceremonií, a navíc se při rozchodu vyhnou nepříjemným formalitám, například ohledně rozvodového řízení a majetkového vyrovnání.

Na čí stranu se přiklonit? Všechno má své pro a proti

Zatímco naše maminky, sotva otěhotněly, aniž by kolikrát chtěly, ihned se vdávaly, dnešní ženy se mohou rozhodovat svobodně a samy. Nikdo je do sňatku nežene, poněvadž takové to „zůstat na ocet“ už dávno neplatí. Naopak svobodné ženy jsou daleko více samostatnější a nezávislejší.

Vraťme se ale zpátky k párům.

Žít tzv. na hromádce (dříve se používalo také na psí knížku), nebo se vdát?

Teď asi opravdu píchnu do vosího hnízda a asi mě i hodně vosiček ubodá, ale já preferuji manželství. Dávám tím najevo, že si toho druhého vážím, mám ho ráda, chci nosit jeho jméno a chci, aby ho nosily i naše děti. Manželství pro mě není pouhou formalitou, ale stavem rodinného soužití, a byť se v něm kolikrát objeví mráčky, spolu je zaženeme. Nemůže se pak přihodit, jako v případě mé kamarádky, kdy její partner od ní každou chvíli kvůli jakékoliv „prkotině“ odchází. Nic ho k ní přece neváže.

Moje kamarádka už léta razí teorii soužití na hromádce. Se svým současným partnerem mají dvě děti. Obě mají příjmení její, což mi přijde vůči otci tak trochu netaktní. Vždycky jsem si myslela, že se třeba neberou proto, že jako svobodní jsou na tom finančně lépe, ohledně sociálních dávek a podobně. To mi ale kamarádka vzápětí vyvrátila, poněvadž pokud prý spolu žijí více než tři roky, jsou už posuzovaní jako druh a družka, tedy stejně jako v manželství se počítá jejich společný příjem. Musela by partnera při každém zazvonění zavřít do skříně, protože musí žít prokazatelně sama, aby pobírala vyšší dávky.
Takže kvůli penězům to není. Proč tedy? Prostě oba pokládají ten kus papíru za zcela bezvýznamný a navíc prý, kdykoliv se pohádají, mohou se bez problému rozejít. A jsme u toho - bez problému rozejít.
Mně zde prostě chybí nějaký větší pocit zodpovědnosti dvou dospělých lidí. Rozejdu se, kdy chci, sejdu se, kdy chci. Děti si nějak zvyknou.

Tenký led

Jsem si velice dobře vědoma, že se tímto tématem pouštím na tenký led. Určitě by ho jinak pojala žena, žijící ve volném svazku, uvedla by jiné výhody i nevýhody, než žena, která je dlouho vdaná a má to štěstí, že nemusela řešit ani rozvodové tahanice.

Téma dnešního dne s pěkným datem 13. 3. 2012
Svatba, nebo život na hromádce?

  • Vdávala byste se, nebo upřednostňujete život na hromádce?
  • Proč?
  • Vdala byste se pro peníze?
  • Napište nám, jaké má váš stav výhody, nebo nevýhody.
  • Co říkáte na uzavírání předmanželských smluv?
  • Odmítla jste někdy nabídku ke sňatku a litovala pak toho?
  • Nebo naopak čekáte, a ona nepřichází?
  • Je podle vás soužití na hromádce stejné jako manželství?

Toto téma je velmi široké, těším se na vaše příspěvky.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží krásný dárek - kuchařku Hanky Michopulu s příznačným názvem Zpátky domů :))

knihakucharka

 

Reklama