Brali jsme se přesně v tomto týdnu, ale loni, ve středu 1. dubna.

Můj manžel je svým způsobem rebel, který prostě nebude dělat nic, co se od něj čeká a co je pro ostatní naprosto normální. Proto i vymyslel tohle datum. Aby se to všem dobře pamatovalo a nejvíc možná jemu.

Že v roce 2009 připadne Apríl na středu mu bylo naprosto jedno. O tomto termínu mluvil asi třičtvrtě roku dopředu. Moc jsem mu nevěřila a s kamarádkou jsme z toho měli legraci a ještě se smáli, že těch víkendů je tak málo, tak proč ho zbytečně celý zaplácnout nějakou svatbou, když ta svatba může být ve všední den. To jsem ještě netušila, že to myslí opravdu vážně! Myslel.

o

Koncem ledna jsme vyrazili na úřad s očekáváním, jestli s tímto termínem nebudou mít problém. Sice na nás koukala paní úřednice přes brýle zkoumavým pohledem, jestli to jako myslíme vážně a v duchu si možná i říkala, jestli jsme normální, ale nakonec na to kývla. A rozjely se všechny svatební přípravy, na které byly 2 měsíce, což je tak akorát. Někdo ještě moc nevěřil ani když měl svatební oznámení v ruce a většina se ptala, jestli jako fakt nebo to je apríl. Říkali jsme, ať přijdou a že uvidí.

q

Vzhledem k tomu, že to byl všední den, rozhodli jsme se i pro netradiční harmonogram našeho svatebního dne.Ten začínal společným obědem nás, našich rodičů, sourozenců a babičky v restauraci. Po obědě dorazil skvělý pan fotograf a jeli jsme se fotit do přírody. Jenom my dva s malou družičkou a mládenci. Neobtěžovali jsme tím ostatní svatebčany, protože co si budeme povídat, když to trvá moc dlouho, tak to zrovna každého nebaví. Rodiče si dali mezitím po obědě kafíčko, seděli hezky v pohodlí a zatím co my jsme se fotili, přijížděli do restaurace i další svatební hosté. Ušetřila jsem tím mojí mamce spoustu starostí a běhání, protože se nemusela o nic starat, o vše se postarali v restauraci a to jsem byla moc ráda. Asi by si to jinak moc neužila.

x

Po focení jsme se vrátili už mezi všechny svatebčany. Dohromady nás bylo 50, protože jsme tam měli všechny, které jsme tam opravdu chtěli mít. Ozdobila se auta a razilo se na obřad, který začínal v 16 hodin. Po obřadu jsme se přemístili do větší restaurace, kde byla připravená večeře a muzikanti. Večer se pomalu rozjížděl a bylo veselo.

Pro zpestření jsme připravili pro naše hosty veselou svatební tombolu a také jsme dostali od manželových kolegů koš s názvem Země pokladů a museli jsme hledat poklad. Sranda byla až do rána. Vraceli jsme se domů, když se u sousedů svítilo…vstávali do práce. Myslím, že jsme si ten den všichni užili.

Poslední týden mi zúčastění při setkání připomínají, že budeme mít první výročí svatby. Nezapomněli! Zmiňované datum splnilo účel. Byla jsem ale ujištěna, že nejen pro to datum, ale i pro to, že se jim to líbilo a byl to i pro ně moc hezký den. A to mě moc těší. No a kdyby nám to přeci jen nevydrželo na věky, máme to aspoň na co svést – však to byl jenom Apríl.

A jako důkaz, že bylo veselo posílám pár fotek. Dáša

Dášo, to převrácené pořadí svatebních úkonů je šikovné. To byl dobrý nápad. Simona

Jak probíhal váš velký den, milé čtenářky? Máte také na co vzpomínat? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama