Příjemné brouzdání po ženě-in, milé čtenářky,

vím, že nepíši k žádnému tématu, ani do žádné soutěže, ale díky ohlasu svých kamarádek z tohoto serveru jsem se rozhodla, že se pochlubím svatbou svého "malého brášky".

Malého proto, že je o 7 let mladší než já a že pro mě navždy zůstane spíš chráněncem než bráchou, neboť jsem se o něj jako malá musela starat. Ale zpět ke svatbě. A nechci se vůbec chlubit, jen vám ukázat něco z té nádhery, kterou jsem prožila se svými nejbližšími.

Začalo to již ne obvyklou pozvánkou na svatbu. Nikdo jsme si to nedokázali představit. V sobotu 9.9.2006 jsme se tedy vydali směr Mladá Vožice a dál ke zřícenině hradu Šelnberk. Přípravy byly v plném proudu, obsluhovaly nás děvčata v dobových kostýmech, slunce zalévalo zahradu připravenou ke svatebnímu obřadu. Před druhou hodinou již bylo roztroušeno všude po okolí okolo 200 lidí.

Najednou zazněla hudba a všichni zpozorněli. Nakoukla jsem tedy do míst, kam se dívat nikdo neměl, a uviděla zástup nádherně oděných lidí, kteří se tu sešli za jedním z nejhezčích účelů. Jako první se mezi svatebčany skutálel šašek, následován rytíři ve zbroji. Za nimi prošli špalírem tři páry svědků, následováni maminkami, které přiváděly hrdě své syny. Stejně jako u klasických obřadů i tady jako poslední přicházely nevěsty se svým doprovodem.
 
Před altánem, kde svou nádhernou řeč pronášel pan starosta, stáli tři mladé páry, které se rozhodly přejít ze stavu svobodného do stavu manželského. Svítilo jim k tomu sluníčko a všichni vypadali krásně a šťastně.
 
Když všichni řekli své ANO, vyměnili si prstýnky a své manželství stvrdili podpisem, rytíři vzdali hold a novomanželé přešli do horní části zahrady, kde postupně přijímali gratulace svých blízkých. Tedy až po povinném fotografování.
 

 

 

 

Teď si dovolím se pochlubit, neboť i já toužila po společné fotografii s mým "malým" bráškou, protože mu to moc slušelo, stejně jako všem ostatním.
 
Ještě chci zmínit jeden unikátní svatební dar, který ukrýval v krabici natažený provázek, jako prádelní šňůru, na které byly pověšené bankovky v hodnotách 50 a 100 Kč, připevněné miniaturními kolíčky, a představoval vyprané peníze :-).

Potom už se udělalo jen pár profesionálních fotografií, kde si vše řídil pan fotograf, a pak už začalo to pravé svatební veselí. Ještě připojuji fotografii svatebního dortu, který byl také originální, a tím své vyprávění končím.

Jen bych závěrem chtěla připojit své přání: Bráško, moc Ti přeji, aby, stejně jako na svatbě, vás společným životem provázelo sluníčko, štěstí, úsměvy a láska. 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Krásný den všem od

Jacquelline

Reklama