marriage

Základním majetkoprávním důsledkem uzavření manželství je vznik tak zvaného společného jmění manželů (SJM), které je upraveno v § 143 a násl. občanského zákoníku. Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a dále samozřejmě také závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. 

V praxi se vznik SJM projevuje zejména v okamžiku, kdy dochází k rozvodu manželství. V případě, že manželé nejsou schopni se na vypořádání dohodnout, může tak učinit soud, případně po uplynutí třech let od rozvodu nastává fikce vypořádání, kdy každému z manželů zůstává ten movitý majetek, který drží, a nemovitosti se rozdělí do spoluvlastnictví obou manželů. Vzhledem k tomu, že každý z manželů má nárok na polovinu majetku, může tak nastat situace, kdy jeden z manželů druhého po dobu trvání manželství fakticky vydržoval a při rozvodu ještě přijde o značnou část majetku, který sice patří do SJM, nicméně o jeho získání se zasloužil výlučně on.

Problém taky nastává při dělení bytů a družstevních podílů, kdy většinou ani jeden z manželů se bytu nechce vzdát, ale zároveň nemá dostatek finančních prostředků, aby druhého vyplatil. Nejhorším případem je pak to, když dluhy jednoho z manželů vyústí v exekuci na majetek patřící do SJM. Často se tak stane, že jeden z manželů ze svého majetku hradí dluhy toho druhého, a to často i po rozvodu manželství.

Reklama