a je to tady. Už jsem si říkala, která z vás přijde s touto „specialitou“. Vy se staráte, aby měly děti co k jídlu a pak najdete plesnivou sváču někde pěkně schovanou.

 Svačiny a svačinky, to je téma, které by vystačilo na celý měsíc. Když jsem byla sama školačka, dostávala jsem od maminky většinou namazaný rohlík se sýrem nebo se salámem. V ubrousku, bez pití. Sama jsem si někdy „přilepšila“, protože jsem milovala čokoládu Milenu nebo Kofilu, tak jsem svoji svačinu prodala spolužákům, kterým byla vzácnější svačina z domu a koupila jsem si čokoládu s rohlíkem.

Jeden z mých synů nejedl maso, takže nechodil ani na obědy, takže jsem připravovala často nejrůznější pomazánky se zeleninou. Svoje „barevné“ svačiny si pochvaloval  ještě na střední škole. 

Dětem jsem pravidelně dávala do školy s sebou čaj a svačinu v ubrousku a v plastové v krabičce. Od doby, kdy jsem zabalila teplé řízky na výlet do ubrousku a ty se s řízkem slepily v jednotnou hmotu, začala jsem na balení svačin používat folie. Vždycky jsem přidávala ke svačině i kousek ovoce. Na svačinách jsem si zakládala, přesto se stávalo, že při větším domácím úklidu nebo při malování jsem nacházela staré svačiny poschovávané například i za skříněmi. Vzpomínám také na zapomenutý banán v tašce našeho prvňáka, což byla určitě moje chyba, protože jsem tašku dobře neprohl&ea cute;dla. Byl v ní celé prázdniny a tak nezbylo, než koupit do dalšího ročníku novou školní brašnu.

Jinou kapitolou by byly svačiny mých žáčků prvňáčků, které jsem učila. Často dostávali od rodičů peníze, které hned ráno směnili v kantýně za coly, brambůrky, případně sladkosti z automatu nebo dokonce zmrzlou obarvenou vodu. Některé děti nemívaly svačinu nikdy a občas si ji vyptaly od spolužáků. V době, kdy jsem učila na vesnické malotřídce, domluvila jsem se s paní školnicí, která byla tak hodná, že nám denně připravovala pro děti teplé kakao a k tomu čerstvé pečivo i ovoce. Později na velké škole jsme se zapojili do akce „Mléko do školy“ nebo tak nějak se to jmenovalo a děti si mohly objednávat za zvýhodněnou cenu jogurty, lipánky, malá mléka v krabičká ch, apod. 
A svačiny na výletech? 
Ať už to byly výlety školní nebo ty co jsem později pořádala i do zahraničí pro děti s rodiči i dospělé, většinou vládly řízky. Ale našli se i takoví výletníci, co měli v krabičkách celý oběd. A zažila jsem i paní, která měla s sebou celou snůšku vařených vajec. Rodinka si je loupala rovnou pod sebe a jejich odér zamořil celý autobus.

Na jednom z posledních školních výletů než jsem školství opustila, jsem doprovázela výlet třídy starších žáků velkoryse sponzorovaný jedním z rodičů. Zaplatil autobus, výlet do ZOO i pohoštění pro děti. Mrzelo mě, že stůl plný dobrot děti opustily jen tak, ale ne bez povšimnutí. Jídlem po sobě některé házely, jiné se ho ani nedotkly, pití většinou nevypily, protože to nebyla coca-cola. Ne všechny děti jsou totiž vychované a vedené stejně a to už potom ani učitel nic nezmůže. 

A na závěr ještě poslední postřeh. Nejenom na dětech, ale i na některých maminkách je vidět velký vliv médií, takže děti často mívají ke svačině „zaručeně nejlepší a nejzdravější svačiny plné mléka“, „zdravé bonbony“ a jiné nesmysly z reklamy. Zasekají si žaludek sladkostmi tak, že nechtějí později ani obědvat, zvlášť, když to zapíjejí přeslazenými nápoji.

Ale ať už měly děti ke svačině cokoliv, s těmi malými jsme si ze svačiny ve třídě udělali malý obřad. Neměla jsem ráda pobíhání dětí se svačinou v ruce po třídě nebo po škole. Učila jsem je hygienickým návykům u jídla i správnému stolování. Děti měly prostírání, takže si na lavicích prostřely, připravily si svačinu a teprve až po svačině mohly odejít ze svého místa. Těm malým to vše trvalo déle, takže jsme vyučovací hodinu končili o něco dříve. Svačina byla vlastně součástí výuky a po ní následovala zasloužená přestávka. Povídali jsme si, kdo jim svačinu připravil, co kdo má rád, co je zdravé, o významu správné výživy a podobně. Často to mělo natolik výchovný vliv, že si svačinu z domu přinesly i děti, které ji nenosily nebo které si ji kupovaly.

Podle mě jsou velkou chybou automaty na chodbách škol přecpané nezdravými nápoji a cukrovinkami. A rodičům jsem vždy spíše doporučovala udělat dětem svačinu doma.

A tento názor už asi nikdy nezměním. Myslím si, že chvilka času se na to vždycky najde, když ne ráno, tak ještě večer.

Hezký den všem přeje Maryene

A co vy, milé ženy-in?

Zavzpomínáte na svá školní léta a svačinky, které vám chystala maminka?

  • Které byly oblíbené, a které jste nesnášela? Vyhodila jste někdy svačinu do koše, nebo ji vyměnila se spolužačkou?
  • Záviděla jste někomu jeho svačinu? V čem byla lepší než ta vaše?
  • Nosila jste si do školy něco k pití, nebo se to ještě nemyslelo?

Specifickou kategorií byly svačiny výletové. Měly jste řízek, vařené vajíčko, nebo chleba se sádlem?

Jak svačí dnes vaše děti?

  • Co jim dáváte k svačině do školy? Vybírají si, nebo vezmou to, co jim dáte?
  • Jste přesvědčena o tom, že ji také sní? Stává se vám, že ji přinesou zpátky?
  • Jak svačinu balíte? Mají speciální krabičku, nebo používáte folii, alobal, či ubrousek?
  • Co jim chystáte k pití?
  • Vítáte školní automaty na nápoje a cukrovinky, nebo jsou spíš na škodu?
  • Dáváte jim peníze, aby si koupily svačinu podle svého gusta?

Otázek na téma ŠKOLNÍ SVAČINA se nabízí mnoho, a možná vás v souvislosti s ním napadne ještě řada dalších.

Napište nám na téma „Školní svačina“.

Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

A na co se můžete těšit vy?

Za svůj příspěvek na zítřejší téma můžete získat balíček zdravého mlsání od BeBe

b

Reklama