Reklama

Nedávno proběhla malá anketa mezi školáky – Proč je 28. 9. Státní svátek. Většina se domnívala, že se jedná o zrod republiky. Zde je ovšem nutné podotknout, že ani mnoho dospělých netuší, že tento den vzpomínáme na Svatého Václava, který je označován za patrona naší země.

 

Jak to tedy s touto výraznou osobností naší historie bylo?

 

Zdálo by se, že o něm víme vše, ale
- nevíme, kdy se narodil…
- nevíme na 100 %, kdy byl zavražděn
- neznáme úplně přesně ani místo, ani vrahy

- máme jeho meč, přilbici a drátěnou košili, ale jsou pravé?

- vše, co víme, pochází z kronik, které ale vznikly až později

- údaje se liší podle pisatele a jeho záměrů

 

Tak si to pomalu rozebereme jedno po druhém.

 

Prvními historicky doloženými Přemyslovci byl kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila.
Byli pokřtěni Metodějem a měli dobré vztahy s Velkomoravskou říší. Bořivoj přenesl své sídlo z Levého Hradce do Prahy, na místo dnešních Hradčan.

 

Bořivojův syn, Spytihněv I., vládl v letech 894–915 a složil vazalský hold východofranskému králi Arnulfovi někdy kolem roku 895.

 

Jeho druhý syn Vratislav I., vládl od roku 915 do 921, založil kostel sv. Jiří na Hradě, měl za manželku Drahomíru a s ní několik dětí: Václava, Boleslava, Spytihněva (ten zemřel ještě v dětském věku) a 4 sestry.
Pokud se v těch dobách žena nějak významně neprovdala, nebylo o ní zmínky. Proto máme zmínky jen o Střezislavě – ta se provdala za Slavníkovce a byla matkou druhého pražského biskupa, pozdějšího sv. Vojtěcha - a Přibyslavě, která žila v klášteře.

Vratislav I. umírá a za nezletilého následníka vládne jeho matka Drahomíra. S výchovou jí pomáhá babička Ludmila. Ty dvě ženy ale spolu nevycházely dobře. Dříve se to vykládalo nábožensky – Drahomíra jako pohan a Ludmila jako šiřitelka křesťanství. Dnes se ale historici přiklánějí k tomu, že spíše šlo o faktickou vládu a ne náboženství. Co víme jistě, je, že Drahomíra nechala Ludmilu uškrtit, a známe i datum 15. 9. 921.

 

Kdy se Václav narodil, nevíme. Podle několika zdrojů a dějinných souvislostí se odhaduje, že asi v roce 907, protože v době smrti svého otce byl nezletilý, a nemohl tudíž vládnout. Možná se narodil přímo v Boleslavi, protože tam před nástupem vlády jeho otec sídlil. Václav se ujal vlády 931 a snažil se upevnit náš stát. Byl poražen saským panovníkem Jindřichem I. Jemu složil ten známý slib věrnosti a roční tribut  500 hřiven stříbra a 200 volů. Tehdy to byl ale velmi chytrý tah. Václav tím získal mocného spojence. S jeho synem Otou I. potom Boleslav I. dlouho marně válčil, než byl nucen se v r. 950 podrobit.

 

Právě od Jindřicha I. dostal Václav velmi cenný ostatek – rameno sv. Víta. Nechal pro něj zbudovat nádherný svatostánek – rotundu  sv. Víta, předchůdce dnešní katedrály.

 

Váže se k tomu krásná pověst: Václav byl pozván císařem na dvorský sjezd, ale svým věrným řekl, že Václava nemají nechat sednout. Když Václav vstoupil – sám císař povstal a uvolnil mu místo -  viděl, jak Václava vedou andělé a na čele mu svítí zlatý kříž.

 

A teď se dostáváme k jeho zavraždění.

Dlouho se mělo za to, že byl zavražděný r. 929, dokonce r. 1929 se slavilo velké milenium, byly vydané známky apod. Podle nejnovějších nálezů však byl zabitý až. r. 935., ráno před svátkem sv. Michala, tedy 28. září. Kdo konkrétně ho zabil, nevíme – ve Staroslověnské legendě jsou čtyři jména: Tuža, Hněvsa, Tira a Česta – je však podezříván Boleslav, že jim to přikázal, protože nesouhlasil s Václavovou vládou.

 

Boleslav, řečený Ukrutný, byl mimořádně schopným státníkem, vybudoval na svou dobu velmi silnou armádu, ovládl i jižní Polsko a rozšířil hranice českého knížectví až ke Kyjevské Rusi. Nechal svého bratra přenést z Boleslavi a pochovat v rotundě sv. Víta a nebránil nikomu v uctívání Václava. Chová se tak vrah? Kdo ví.

 

A teď tedy ještě místo.

Pokud mluvíme o Boleslavi, myslíme vždy Starou Boleslav. Ráno po hostině – někdy se uvádí jako křtiny, někdy jako oslava úrody – se šel Václav pomodlit do kostelíka sv. Kosmy a Damiana. Jeden ze spiklenců zavřel dveře a zbývající se na Václava vrhli. Dlouho odolával – to odporuje pozdějším popisům. Určitě to nebyl žádný třasořitka, ani subtilní náboženský snílek, ale svalnatý bojovník.

Kostel v Boleslavi je ale je mnohem mladší. Hradiště však není ještě dostatečně prozkoumané, možná se najdou základy toho pravého.

 

Co se památek na Sv. Václava týče – meč je novější, pravděpodobně ho nechal vyrobil Karel IV., možná podle staršího vzoru. Železná košile odpovídá dobovým reáliím, tu mohl nosit. Helma odpovídá také, navíc má zvláštní ochranu nosu, zlatou, to by odpovídalo právě těm zázrakům – zlatý kříž na čele.

Prof. Vlček prozkoumal lebku sv. Václava a průmětem zjistil, že sochu sv. Václava dělal Petr Parléř právě podle této lebky. To je zajímavé, že.

 

Historikové vycházejí z těchto kronik:

Kosmova

Kristanova

První staroslověnská legenda

Widukindova

 

Kdo by se chtěl dozvědět další podrobnosti, uvedu běžně dostupnou literaturu, některé knížky se čtou jako detektivka.

M. Ivanov – Vražda Václava, knížete českého

J. Bauer – Podivuhodné osudy v českých dějinách

Obrazová, Vlk – Maior Gloria – Svatý kníže Václav

J. Pekař – Dějiny československé

Středověké legendy o českých světcích

V. Tatíček – Boleslavské atentáty – Připad Václav

D. Třeštík – Počátky Přemyslovců

J. Žemlička – Století posledních Přemyslovců

MFDnes dne 3. 5. 2004 pěkný článek Svatý Václav je stále s námi, právě od D. Třeštíka