Dobrý den, to se vzpomíná, co!?
Před 14-ti dny jela maminka do svého druhého rodiště na setkání svých dětských kamarádů.Hodně mi o dětství povídala a to víte, člověk je zvídavý.Já také.Prostě jsem šmírovala.
Setkání po tolika letech bylo pro "děti"krásné, pro mě k uřechtání.Kamarádi spíše silnějších postav, u holiče zaplatí za hledání vlasů a kamarádky, chemie se vyřádila a diety nezabírají a nezabírají.
Maminka byla ale mezi svými, já seděla v koutku a pozorovala.Jejich povídání jsem rozuměla.
Maminka bydlela s rodiči a bratrem v jednom bytě ze čtyřpodlažních domů, které tvořily písmeno U.Tam vlastně byly jejich dvory.Děti z těchto dvorů měly své hry, ale také mezi sebou "válčily".A právě o tom si oni povídali.
Tenkrát si jako děti hrály Krabice hejbejte se, když mezi ně přišel špion ze sousedného dvora.Nechaly hraní a okamžitě byla svolána mobilizace.Vojsko mělo svého vůdce, poradce a bojovníky.Vůdce bojoval, práčata nosila šutry a to byla ostrá bitva.Maminka co by mrňous byla zdravotnice.Musela být hbitá a dostatečně silná, aby pomohla zraněnému.Obvazovala kdejakými hadry.
Jirka ukazoval starou jizvu po šutru.Ránu mu maminka ošetřovala jeho ponožkou.Hygiena žádná a postarší chlapík zdravý jako řípa.Hanka zase má dlouhou jizvu na ruce.Co maminka použila jako obvaz?
Vyslechla jsem skutečné popisování bitvy a mráz mi běhal po zádech, když si představíte ránu šutrem do kebule.Nikdy nechodili k doktorovi, do školy se chodilo s obvazem a lhalo se, že dotyčný upadl a rozbil si hlavu.I takové bylo "hraní".
Někdy se zamýšlím, jaká byla maminka doopravdy!Něžná ano, ale i ona se v bojích bránila.
Ještě když žila maminčina maminka, ptala jsem se jí, jestli věděla, co dcera provádí.Věděla, že se kamarádí s kluky a to neslo určité riziko.Její jizva na stehně mluví za vše.To jí sešívali na chirurgii a tam maminku jako dítě doprovodil její kamarád.Doktoři dříve asi moc nevyšetřovali.Prostě sešili, napsali adresu, přece děcko nepustí s ránou domů.Jen maminčin tatínek později podepsal formulář o ošetření.

Pěkný a pohodový den bez "válek" přeje toyen

Milá toyen,
dětské války byly hodně drsné.Taky jsem jich dost zažila.Mám staršího bráchu, který mě bral do "hry".Bohužel většinou na roli zajatce.
Jednou jsme obléhali nepřátelskou pevnost(zahradní kůlnu na ukládání výpěstků).My házeli šutry a oni cibuli.Pak jsme ji nosili napěchovanou pod tričky domů.Už si nepamatuji, jestli tu nezvyklou úrodu rodiče nějak komentovali.
Reklama