Když jsem v sobotní podvečer přišla do kuchyně, manžel seděl u stolu a večeřel. Dával si druhý chod.
„Vem si, seš nadělaná. Chceš svařáka?"
Vstal od večeře a šel svařit pár decáčků červeného.
Věro, přines čistou utěrku."

Jako robot jsem se zvedla ze židle a šla pro utěrku do ložnice. Na prádelníku stojí staré hodiny, které už nikdo neumí spravit. Vida, zítra je konec letního času, přece nebudu čekat do tří do rána, abych posunula ručičky zpět na druhou. Při této myšlence jsem se usmála a vzpomněla na jednu naši návštěvu. Brala jsem útokem všechny hodiny a posouvala ručičky. V duchu jsem si říkala, že se déle vyspíme. Když déle, tak jedině dopředu! Šup ze šestky na sedmičku.
Ty, Věro, ale je to správně?"
Je," odpověděla jsem. Podívej se do kalendáře. Ze tří na dvě!"
Nějak se na mě divně podíval. Znám jeho pohled. Jsem přepracovaná, má pravdu. Vést dvě domácnosti, starat se o polonemohoucí tchyni, která neustále paštěkuje a nic se jí nelíbí, co koupím nebo udělám - trapič. Externí zaměstnání, výšlapy do hor...

Přemýšlet jsem neměla kdy. Někdo zvonil. Přišla známá... a na posunutí ručiček se zapomnělo.
Ráno v neděli jsem se probudila. Ve škvíře mezi závěsy byla tma. Baterkou jsem si posvítila na budík. Ukazoval tři čtvrtě na sedm. No jo, posunutý čas, budeme vstávat do tmy. Ještě si poležím, alespoň do sedmi. Usnula jsem. Když jsem se probudila, manžel už vstával.
To mne nemůžeš vzbudit? Je tři čtvrtě na osm! Chtěl jsem vstávat dřív."
To se mi snad jen zdá... Zrovna dnes, kdy je posunutí času, přijede kopa rodiny a ještě k tomu všemu na oběd!
Vylítla jsem z postele. Taková tma a mlha, den bude stát za dvě nic.
Manžel už snídal a brblal, že je pozdě. Tma ho zarážela, ale na všech hodinách bylo jasně po osmé!! Oblékl se a šel do dílny.

Uvařila jsem si ranní kávu, nalila mléka, osladila a usrkla. Fuj, takový šmejd, voní, ale chuť mizerná! Co to prodávají za šmejdy! Kávu jsem odsunula za mixér a chystala na přípravu vaření obědu, pečení.
Čas ubíhal, a když jsem se podívala na hodiny, ukazovaly skoro čtvrt na dvanáct.
Kruci, co ta holka se válí v posteli. Já se mohu posmolit a ona..."
Potichu jsem otevřela dveře a šeptem ji budím:
Peti, je čtvrt na dvanáct. Za chvíli přijede rodina, tak vstaň!"
Prošívaná deka se pohla, vylezla schovaná hlava, jedno oko se otevřelo a mrklo na budík. Hned se zavřelo, hlava se schovala pod deku a dcera zabrblala:
Mami, vždyť je čtvrt na deset! "
Stála jsem jako opařená. Jak to vlastně bylo? Začínalo mi svítat. Chyba se stala, když jsem posouvala ručičky. Místo ze šestky na pětku, když bylo šest, jsem je šoupla na sedmičku. Lidi, já jsem si vlastně prodloužila den o dvě hodiny!!! Jupí, taky ta ranní káva mi nemohla chutnat, protože v šest ráno mi žaludek kávu nebere!!!
Šťastná jako blecha jsem si pobrukovala a usmívala. Ještě jsem i přeuklidila.
Před dvanáctou, teď už dobře, přijeli. Slyšela jsem jen slova chvály, že oběd je dobrý, zákusky výborné a štrůdl, hmmm.
Jedné tetě to nedalo: Věry, kdy jsi vlastně vstávala? Vždyť uvařit a upéct pro tolik lidí..."
Teti, před osmou!"
Nelhala jsem, že!?

Když odjeli, zůstala hromada nádobí. K ní se přitočila dcera se svým přítelem a pořád se něčemu smáli a smích přecházel v záchvat smíchu. Po chvíli je smích trošku přešel a dcera se mě ptala, jestli se chci s nimi dívat na dývídýčko. Kývla jsem a zeptala se, co je to za film.
S příšerným řehotem: Pat a Mat posunují čas!"
Bez komentáře !

arjev :-)



Milá arjev,
díky za skvělou příhodu s posouváním ručiček. Myslím, že nejste sama, kdo to občas trochu pomotá.
A co vy, milé ženy-in, stalo se vám někdy něco podobného?
Jak snášíte změnu času?
Napište! A možná vyhrajete dárek. Třeba ten, který teď posílám arjev :-)


Tělový krém s kašmírem od Oriflame

Reklama