Sušení potravin je tradiční způsob, jak uchovat suroviny dlouho trvanlivé. Jedná se o jednoduchou a bezpečnou metodu, která se používá již stovky let. Sušené bylinky, maso, zelenina, to jsou typické příklady vhodných surovin pro tento způsob konzervace. Klasickými zástupci sušených pokrmů jsou polévky z pytlíku. Ty se často stávají terčem kritiky především pro své složení.

KnorrMýtus č. 1: V pytlíkových polévkách je samá sůl
Sůl je přírodní konzervant, který pomáhá udržet potraviny déle trvanlivé. Doporučená dávka je mezi 3-5 g soli za den. Češi však spotřebují až 12 g denně! Nadbytek soli ničí chuťové buňky a vede k nižší citlivosti na slanou chuť. Navíc nám hrozí vysoký krevní tlak (a s ním spojené nemoci srdce a mozku).

Trend snižování obsahu soli v potravinách potvrzuje značka Knorr, která má několik polévek označených logem Vím, co jím. „Obsah soli v polévkách Knorr označených logem Vím, co jím je přesně stanoven - v jedné porci nemůže přesáhnout 2,5 gramu. To ale při domácí přípravě polévek nelze zaručit. Doma je mnohem větší riziko, že si polévku přesolíte,“ říká dietoložka PhDr. Karolína Hlavatá, Ph.D.

Mýtus č. 2: Polévky z pytlíku jsou chemické
Obsah pytlíkových polévek tvoří především zelenina, která prochází procesem dehydratace – tedy sušení. Při tomto způsobu zpracování surovin není zapotřebí užití žádných chemických látek, jelikož se jedná o tradiční metodu konzervace, která se používala dlouhou dobu před moderním technickým zpracováním potravin. „Proces dehydratace je velice jednoduchý a bezpečný způsob, jak konzervovat surovinu. Při tomto postupu není důvod užívat chemické látky,“ vysvětluje Hlavatá.

KnorrAby si dehydratovaná potravina zachovala dobrou chuť, musí se suroviny sklízet v ideální dobu – třeba rajčata zralá, avšak nepřezrálá. Například suroviny pro výrobu polévek Knorr prochází auditem, který přezkoumává nejen samotného dodavatele, ale právě i kvalitu surovin v dodávce.

Mýtus č. 3: Pytlíková polévka je plná škodlivého glutamátu
Glutamát (správně glutaman) je sůl odvozená od aminokyseliny glutamové. Ta se běžně vyskytuje vázaná ve všech bílkovinách. V lidském těle jí najdeme zhruba 2 kilogramy. Její soli jsou tedy běžnou aminokyselinou, která se nachází v živočišných i rostlinných potravinách.

Vedle toho existuje nevázaný glutaman, který má schopnost zvýrazňovat chuť. I ten si lidské tělo vyrábí samo, a to až 50 gramů za den. Nezanedbatelný obsah volného glutamanu mají například rajčata, parmezán, žampiony, tedy v kuchyni běžně používané suroviny. Všechny tyto složky přirozeně obsahují volnou kyselinu glutamovou.Knorr

Obecně rozšířený mýtus, že kyselina glutamová je skrývána v kvasničném extraktu, je nesmyslem. Přirozeně se v něm prostě vyskytuje, stejně jako v některých běžných potravinách,“ říká dietoložka Hlavatá.

Reklama