Reklama

Když jsem si domlouvala schůzku se stylistkou Žanetou, nebylo to kvůli tomu, že bych chtěla poradit s oblékáním, i když nepopírám, že každý pohled zvenčí je prospěšný a obohacující. Nejsem tak nafoukaná, abych si myslela, že práce módní redaktorky mi dává patent na dobrý vkus a vytříbený styl.

žaneta

Byla jsem prostě zvědavá a chtěla jsem si popovídat o tom, co tahle činnost obnáší, jak se člověk stane stylistou a které ženy osobní stylistku vyhledávají.

Chtěla jsem si buď potvrdit, nebo vyvrátit klišé, která tuto profesi provází. Abych se přiznala, nikdy jsem o stylistkách neměla valného mínění. Považovala jsem je tak trochu za lehkoživky, které se přiživují na začínajících celebritkách nebo na rozmarech bohatých žen, kterým nákupy se stylistkou přidávají na důležitosti.

Ano, i takové určitě existují, ale to rozhodně není případ Žanety, která stylistikou ženám pomáhá se rozvíjet. Nejen najít svůj styl, ale hlavně objevit a uvědomit si svou vlastní krásu a povzbudit chabé sebevědomí. To bylo řečeno v krátkosti, více se dozvíte z rozhovoru. Některé věty by se daly tesat do kamene.

Jak je to s těmi mýty, které tuto profesi provází?
Jedna z mých prvních klientek si mě vybrala, protože našla odvahu mě oslovit. Známé stylistky, které oblékají celebrity, totiž nemají uvedené ceny. To vám dává pocit, že jste se ocitla v nějakém exkluzivním klubu, ve kterém si nemůžete dovolit členství. A ona ocenila, že ceny uvádím, a jsem tak k dispozici i „normálním ženám“. To už asi o něčem vypovídá.

Je pravda, že ten mýtus, že stylistky jsou jen pro celebrity, je v našich ženách hodně zakořeněný. Jsme proti cizinkám hodně pozadu, ale bohužel za to trochu může i výchova a naše historie. Naše maminky a babičky v nás moc nepěstovaly sebevědomí a víru v to, že jsme hezké. V těch dobách byly stylistky (jestli vůbec byly) jen pro vybranou společnost. Já beru stylistiku jako poslání a snažím se ženám v tomto ohledu pomáhat se rozvíjet a beru to jako něco, co je součástí běžného života Naštěstí se doba mění a stylistka bude pro ženy stejně samozřejmou a dostupnou službou jako třeba kadeřnice nebo vizážistka. Zatím tady nemá až takovou tradici, ale věřím, že se časem ujme.

Znamená stylistka v šatníku to samé, co Cajthamlová k lednici? (smích) Co od vás můžou čekat?
To je různé. Některé ženy se mnou chtějí jen nakupovat, jiné si mě pozvou domů, abych jim zredukovala šatník, jiné chtějí obojí. Když mě pozvou domů, otevírají mi zároveň své soukromí, nechávají mi nahlédnout nejen do svého stylu oblékání, ale i do způsobu života, ukazují mi svůj svět ,a to je pro mě hodně důležité. Lépe je poznám a tím také více rozvinu. Je to hodně intimní záležitost, protože vycházejí na povrch různé komplexy, které jsou v ženách hodně, hodně dlouho zakořeněné.

žaneta

Jaké chyby dělají ženy nejčastěji?
Jejich šatník je přeplněný spoustou věcí, které už nenosí, ale aspoň mají pocit, že tam něco je. Nosí pár oblíbených kousků, ale když si dokoupí něco nového, většinou zjistí, že se stávajícím šatníkem neladí, a dostávají se do začarovaného kruhu. Šatník se plní, ale ony jsou frustrované, že nemají co na sebe, a tak je to pořád dokola. Já myslím, že to všechny moc dobře známe

Revize skříně je hodně důležitá. Také ji občas dělám. Nechci mít ve skříni věci, které nenosím, k čemu je to dobré?Raději méně, ale to, co miluju, než spousta věcí, které tam už nemají co dělat.

Jsou ženy, které mají hezké oblečení, které si šetří pro nějakou příležitost, ale ta nemusí přijít. Je dobré žít v přítomnosti. Tady a teď chci vypadat hezky.

Stačí mít skvělý základ. To člověka učí i pokoře. Mít pár hezkých kousků, nosit je a pak se jich zbavit a pořídit si nové. Nemusím mít hodně k tomu, abych vypadala skvěle. Je to o mém vnitřním postoji, buď jsem šťastná s tím, co mám, nebo ne. To se odráží na kvalitě mého života.

Jaké ženy se na vás nejčastěji obrací? Je nějaký hlavní motiv, proč vyhledat stylistku?
Ano, je. Většinou maminky po mateřské. Už nechtějí nosit věci, které jim slušely v osmnácti. Teď je jim třeba třicet, nastupují do zaměstnání a chtějí se cítit šik, víc žensky, být sexy. Jsou „dospělejší“ a mají potřebu se sebou něco udělat.

Ale třeba i zralejší ženy, které mají chuť začít znova. Rozpadne se jim vztah, přijde nová práce, nový partner. U nich cítím silný impulz a velkou touhu po změně

Nebo studentky, které si našetří a chtějí se mnou jít nakupovat a nechají si rády poradit.

Pak je to druh žen, které nesnáší nakupování. Mají z něj stres. Ztrácí se v tom, neumí si vybrat, vadí jim kabinky, spousta lidí, neochotné prodavačky. Za sebe musím říct, že mě samotnou to také nebaví, když musím chodit tam a zpátky a nemám to s kým probrat. Tak dokážu ty ženy pochopit. Tu nepříjemnou práci udělám za ně, dopřávám jim ten servis. Oblečení za ně vyberu, přinesu do kabinky, co nesedí, zase odnesu, vyměním. Pak to spolu řešíme – to je ten proces, vysvětluji, co je pro ni skvělé, co není, kde dělá chyby při výběru atd. Já se na ně dívám jinýma očima. Jsem více objektivní, protože je neznám, zatímco ony jsou zatíženy svou minulostí. Tím, jak samy sebe (většinou negativně) vnímají. Nebo jsou ovlivněny tím, co jim kdo řekl. Někdy je musím až přesvědčovat a trochu i lámat, protože vidět krásnou ženu, která to prostě nevidí, je smutný příběh. A takových je hodně. Často mají mindrák ze svého těla, že jsou tlusté, neforemné, nehezké, že jim nic nesluší. Ale já to vidím jinak, vlastně vidím to reálněji, vidím je takové, jaké doopravdy jsou. Nic si tam nepřidávám. A mým úkolem je dostat je na svou stranu, aby se viděly tak, jak je vidím já. Většinou se mi to daří. Ale pak už je to na nich. „Ale jo, máte pravdu,“ říkají nakonec. Je úžasné, jak se mi mění před očima. Bohužel, každá nevidí svoji krásu hned, ale první vidí to, co jí vadí. Nekouká na sebe jako na celek, ale zaměřuje se na to, co někdy až nenávidí, a to se snažím změnit. Změnit ten zakódovaný vzorec.

Ale je to těžké: „Maminka mi vždycky říkala, že mám velký zadek, malá prsa, křivé nohy…“ a přitom to není pravda. Ale je to v ní už léta a ovlivňuje to celý její život.

Mám klientky, které se strašně podceňují, a když se svléknou, vidím, že jsou ve skutečnosti krásné. Až si říkám, to není možné, že to nevidí. A zkoumám, jak je možné, že si to myslí.

Když nemá dokonalou postavu, nesnažím se jí samozřejmě něco nalhávat. Působila bych nedůvěryhodně. Snažím se být vždy upřímná. Když má velké bříško nebo hodně silná stehna, vyberu jí oblečení, který její problém schová, a odvedu pozornost na to hezké.  Ale spíše se setkávám s tím, že si ženy namlouvají to horší, že jsou horší, než jaká je skutečnost.

Občas si připadám jako psycholog. A moje klientky se mi často naprosto odevzdají.

Měla jste někoho, s kým to bylo hodně těžké?
Ano, měla jsem jednu paní doktorku, která mě dostala jako dárek. U ní jsem cítila hodně velký blok. Věděla jsem, že moje služby vlastně nechce, ale udělala to kvůli své dceři. Ze začátku mi to dávala  dost najevo. „Co tady s vámi mám dělat? Všechno vím, všechno znám a mám všechno!“ Do takové situace jsem se dostala poprvé, cítila jsem, že o moji službu nestojí, ale musela jsme se s tím poprat. Ale byla to pro mě výzva. Vždycky si mě najdou ženy, které mě chtějí, jsou na to připravené a těší se.

Jednou se mi jedna klientka rozplakala v kabince. Byla ze sebe doslova psychicky zdeptaná, protože si nevěřila. Přijela až z Ostravy a čekala, že oblečením si něco vyřeší, dostane nový impuls a bude se cítit líp. Což je pravda, ale jenom na chvilku. Byla to moc krásná žena, takový španělský typ – temperamentní žena, s nádhernou tváří, plnými rty, krásnými hustými vlasy. Byla buclatější, ale to na ní bylo krásné. Samozřejmě si to nemyslela. Hledaly jsme, zkoušely, a najednou jsem začala cítit, jak je ze sebe nešťastná a že má slzy na krajíčku. Objala jsem ji a ona se rozplakala. Skončily jsme dřív a povídaly si o jejích pocitech, o nitru. Žena své tělo přes den vnímá skrze oblečení. Oblečení je vlastně její kůže, a když se v něm necítí dobře, je to znát navenek a lidé to kolem ní cítí.

A já se jim snažím ukázat, že jsou krásné takové, jaké jsou. Každá žena má něco krásného. Je potřeba to najít a zaměřovat se na to dobré. Je přece škoda promarnit život tím, že se nesrovnám sama se sebou. S  tím, jaká jsem. Mně to přijde až skoro hříšné, protože každá máme dar. Pochybovat je lidské, ale měly bychom pochybovat spíše o svém charakteru, protože nejsme dokonalé, ale ne o těle. Protože každý vnímáme krásu těla jinak.

Jak tak pozoruji, tak stylistka musí být velice empatická a dobrý psycholog. Jak jste se k téhle práci vlastně dostala?
Jednou jsem pomohla kamarádce a měla jsem velmi dobré ohlasy. Přišla jsem na to, že mám dar vidět v ženách to krásné a že se mi daří jim ukázat, aby to také viděly. Zní to možná trošku divně, ale vidět to pozitivní na sobě není pro mnoho žen přirozené. Vždycky jsem chtěla být návrhářkou, ale nevzali mě tenkrát na školu. Ale asi to tak mělo být, věděla jsem, že to mám v sobě, a jednou to ke mně přijde. A přišlo. Nejsem fashion stylistka pro módní časopisy, ale spíše stylistkou pro běžné ženy, a to mi přijde prospěšnější a reálnější. A to mě na tom baví. Jsem věřící, tak věřím, že je to dar od Pána Boha, který sdílím dál. Našla jsem se v tom, těší mě to. Pojala jsem to vírou a srdcem.  

Jak se slučuje víra v Boha s něčím tak povrchním, jako je móda a hadříky? Jde to vůbec k sobě?
Naprosto. Já to vnímám tak, že ten svůj dar od Boha jen předávám dál. Vyrůstala jsem ve věřící rodině, ale cestu k Bohu si musí najít každý sám.

Bůh jako Otec nás stvořil a ví, jaký potenciál v sobě máme. A je naší téměř povinností ho využít ne jen pro sebe, ale také pro druhé. Navíc nás to dělá šťastnými! :) A já to dělám skrze šaty. Po svých zkušenostech vím, že oblečení vůbec není povrchní záležitost, možná pro muže ano, to je jiná kapitola. Ale my ženy jsme složitější a potřebujeme k tomu, abychom se cítily dobře, i ty krásné šaty. České ženy si všeobecně vůbec nevěří, nemají sebevědomí takové jako Polky nebo Slovenky, které jsou hned vedle, musíme se to učit. A já jim v tom pomáhám, spíše je nakopnu, aby si uvědomily pár věcí, na které zapomněly. Ale ještě bych chtěla dodat, že být spokojená a šťastná není jen o oblečení. Je to v nás, vnitřně se musíme srovnat a přijmout se. O tom se i běžně mluví, není to nic nového. Spíše ta praxe je složitější.

žaneta

Děkuji moc za milý rozhovor.

Žaneta má opravdu kouzlo. Je jako zářivý Anděl, který si získá vaši důvěru. S ní je radost si povídat, ale určitě i nakupovat.