Bulvár

Štváčky míru

V úterý proběhla prezentace knihy německé novinářky Ute Scheub v českém překladu nazvaná „Mírotvorkyně“.  Německý název lze volně přeložit jako „Štváčky míru“.


Knihu vydala nezisková organizace ProFem a vznikala 2 roky. Sedm českých redaktorek ji překládalo a zpracovalo bez nároků na finanční odměnu. A vznikla kniha obdivuhodná, která snad otevře oči lidem, kteří dodnes o mírových aktivitách jen občas něco málo zhlédli v televizi.


Ute Scheub vedla rozhovory s 11 ženami, které se angažují v mírové práci v zemích, kde probíhaly a probíhají etnické, politické a válečné konflikty. Pomáhají při „léčení“ těchto konfliktů, jak uvádí autorka. Jak před jejich vznikem, tak v jejich průběhu i po skončení.

Kniha vypráví o hrdinství. Ne válečném, ale hrdinství civilním. Nejsou ozbrojeny a přitom mnohdy s nasazením vlastního života bojují za mír. Tyto ženy, i když jsou  z různých kontinentů a jiných vyznání, mají jedno společné. Nenásilný boj a snahy o zastavení nepřátelství a válek. Důvody vzniku těchto konfliktů jsou ekonomické, náboženské nebo historicky dlouho trvající vzájemná nenávist národů, etnik, skupin jiné víry či snaha jednotlivců o centralistickou moc.

V knize je popsáno zákulisí, pozadí a historie vzniku konfliktů. Reálie o zemích, kde tyto ženy působily a působí. Zároveň i odkazy na internetové stránky, kde se dozvíme, co dnes dělají a kde se angažují. Mnohé z nich jsou členkami mezinárodních organizací na ochranu lidských práv nebo obdobné organizace zakládaly v místních poměrech zemí, kde zrovna působily. Některé žily dlouhá léta v ilegalitě, byly ponižovány, vysmívali se jim.

O některých „válkách“ jsem ani nevěděla. Kdo z nás ví o událostech v Kolumbii, Guatemale či Indonésii, kde přetrvává tolerování a schvalování sexuálního násilí na ženách při občanských válkách? Kde jsou civilní obyvatelé vražděni po tisících? Přesto se ve středoamerické politicky nejednotné  Kostarice  povedlo prosadit, že sexuální násilí na ženách je porušování Ženevské konvence o ochraně civilního obyvatelstva. Zasadila se o to žena, bývalá viceprezidentka kostarické vlády. Zároveň se jí podařilo, aby ve státní televizi tyto ženy, bez uvedení jejich identity a zobrazení obličeje, o svých hrůzných zážitcích vyprávěly.

V Izraeli se ženy obou etnik a víry sjednotily, aby zabránily stálému boji mezi Palestinci a Izraelci o toto území. Právě tam použily ženské „slabosti“, která se nakonec stala účinným nástrojem: „Ženy, které křičí a pláčou, jsou považovány za hysterky. Je to jejich přirozená reakce při stresu, násilí a strachu. Ale právě svým křikem a pláčem dovedly zahnat vojáky zasahující proti demonstrantům protestujícím proti vnitřní válce.“ (Palestinka Farhut-Naser)


Důstojnost těchto žen je potlačována.

„Křičeli na nás, že jsme děvky, Arafatovy děvky, plivali po nás. Dnes nám říkají zrádkyně. A to mne těší. Uznali nás jako osobnosti, se kterými musí počítat. Už nás nevnímají jen jako těla v černém, jsme ženy v černém!“  (Izraelka Gila, která se zasazuje proti teroru židovského státu vůči Palestincům.)

Při válce v bývalé Jugoslávii masakry na obyvatelstvu „nedělali ani Srbové, ani Chorvati, ani Bosňáci, ale militaristické a paramilitaristické skupiny – ozbrojené bandy mužů“, říká Bosiljka Schedlich, která vytvořila v Berlíně centrum pro uprchlíky z bývalé Jugoslávie. O této válce víme víc, ale dosud jsme ji vnímali “mužsky“ jako historickou událost. Nemyslely jsme na traumata, která poznamenala tisíce civilistů. Berlínské centrum se snaží o prolomení mlčení. Je třeba, aby lidé o těchto traumatech mluvili a neutěsnili je v sobě. Pokud je nepopíší a budou mlčet, jejich myšlení bude navždy poškozeno. Nastává u nich blokáda citů, žijí v permanentním „výjimečném stavu“.


V knize můžeme často číst o nezasahování mezinárodního společenství do konfliktů v zemích, které je „nezajímají“. Příkladem je vyvražďování obyvatelstva Rwandy, kde mezi sebou soupeří dvě etnika. Trvá to již desetiletí, ale v roce 1994 bylo během sta dnů zabito přes 800 000 lidí, ručně, noži a mačetami. Tato kmenová válka si vyžádala přes milion obětí, 80 % přeživších žen bylo znásilněno, 95 % dětí vidělo vraždu nebo se přímo na vraždách podílelo. Není to tak nedávno a svět mlčky přihlížel.

 

80 % všech válečných uprchlíků tvoří ženy a děti. A tak by tuto skutečnost měli zaměstnanci OSN zohlednit alespoň při dodávkách materiální pomoci. V současnosti ženy v mírových sborech – tedy „modré helmy“ - tvoří jen 4 % všech členů vojska. Mohou vojáci-muži vůbec pochopit tyto zoufalé ženy s dětmi? A budou ženy ochotny se jim svěřovat?

 

V této knize nenalezneme jen fakta a statistiky, jsou tam hluboké lidské příběhy. Příběhy a portréty žen, které „jen“ chtějí mír. Bojují za něj různými způsoby.

Poznámka na konec – 7 z nich bylo nominováno na Nobelovu cenu míru. Vždy ji ale obdržel muž...

 

Více o organizaci profem: www.profem.cz

Úryvky z knihy: http://www.profem.cz/index.php?rubrika=64

 

 

   
24.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Meander [*]

    Ach jo, samozřejmě "S"...

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:16:25
  2. avatar
    [13] Meander [*]

    Z uprchlíky z bývalé Jugoslávie jsem pracovala. Vydržela jsem to půl roku a vsadím se, že jsem při tom vyčerpala veškerou empatii, která mi byla do života dána. Neuměla jsem se nad to povznést

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:13:20
  3. avatar
    [12] Kocicka [*]

    je to úžasný že je tu někdo kdo dokáže nemyslet jen na sebe a svůj zadek v teple, díky jim...myslím,že skutečně potřebují větší podporu

    superkarma: 0 24.11.2005, 10:45:35
  4. avatar
    [11] Luciš [*]

    Jdu vyloupit knihkupectví. Mám v plánu Karla Kyncla, Šmída o Paříži a teď i tuhle

    superkarma: 0 24.11.2005, 08:35:48
  5. avatar
    [10] Suzanne [*]

    Holt jsme si to měly všechny přečíst Obdivuju tyhle ženské. Někdy jsem měla pocit, že jdu proti proudu, ale TAKHLE... Díky Bohu, že takové baby jsou. Ono vnímat války jako historickou událost naše společnost bohužel má. Díky "plačícím a křičícím ženám" si člověk uvědomí tu zrůdnost. Proto mi asi přijdou úchylné všechny oslavné filmy o válce a násilí...

    superkarma: 0 24.11.2005, 08:32:54
  6. avatar
    [8] svetluszka [*]

    SvetlaH: ..u tohohle článku se mi reakce zobrazují...

    superkarma: 0 24.11.2005, 07:25:30
  7. avatar
    [6] svetluszka [*]

    SvetlaH: ...jak už jsem kamsi psala...tredakce nám něco ohledně věnců tají... .... ...ale když je dnes den o odpouštění, tak nebudem prudit..... .........

    superkarma: 0 24.11.2005, 07:11:04
  8. avatar
    [3] vládík [*]

    Jeremi:

    superkarma: 0 24.11.2005, 07:00:25
  9. avatar
    [2] Jeremi [*]

    Je něco mezi nebem a zemí, ale článek "Štváčky míru" se mi spustil poté, co jsem na hlavní straně klikla na návod, kterak doma sobě přihotoviti adventní věnec.

    superkarma: 0 24.11.2005, 06:57:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme