Byl večer před Štědrým dnem. Zůstali jsme s manželem sami doma, naši malou dcerku si vzali moji rodiče a odjeli s ní na návštěvu k mé sestře. Vezli její rodince dárečky s tím, že u ní přespí a vrátí se ráno. My zatím měli připravit vánoční stromeček, aby malá měla překvapení. Já  byla ve třetím měsíci těhotenství a zvracela jsem i po lentilce, tak vše bylo víceméně na manželovi.

 

Čančal se se stromečkem, měl ho opravdu moc hezký, já z gauče radila. Po dostrojení jsme se uvelebili u televize, v tom crnkl domovní zvonek. Muž šel otevřít a po chvíli se ve dveřích objevil jeho dávný spolužák, kterého jsme léta neviděli, sotva stál na nohou a v závěsu za ním šel nějaký mužský jako věchýtek, taky zhulený. Jako třetí se ve dveřích ukázal ten můj, rozpačitý a evidentně zaskočený situací. Hoši nám bujaře oznamovali, že si na nás vzpomněli, protože jeli kolem a „idú k nám na kafé“. 

 

S námahou jsem vstala z gauče, a protože jsem nechtěla vypadat jako megera (tenkrát jsem si ještě občas brala servítky), šla „uvařit kafé“. Z kuchyně jsem poslouchala konverzaci na úrovni a přemýšlela, jak se nežádoucí návštěvy zbavit. Kávu jsem ještě nestačila zalít, když se z pokoje ozvala rána, cinkání a následně klení mého drahého.

 

Kamarádův kamarád věchýtek už nezvládl sezení na židli a skutálel se na podlahu a přitom se stačil přidržet našeho nádherného stromečku, který se samozřejmě převrátil na něj. Zůstala jsem stát jako Lotova žena, stáhla rty a odešla do ložnice, pořádně za sebou prásknuvši dveřmi. Tam jsem se v posteli rozbrečela nad zkaženými Vánocemi, nad tím, že moje malá holčička bude kvůli tátově nemožnosti bez stromečku a vůbec, že jsem si vzala takového nekňubu a navíc je mi pořád zle… a usnula jsem.

 

Takže jsem neslyšela, jak nekňuba vypoklonkoval nezvané návštěvníky, pouklízel spoušť a jal se znovu zdobit stromeček zbytky ozdob, které pád vydržely. Protože jich nebylo moc, sedl na moped (auto jsme tehdy neměli, jen Jawu 21) a jel ke svým rodičům vypůjčit nějaké ozdoby. Já se vzbudila uprostřed noci  a zastihla manžela, jak podruhé dozdobuje náš vánoční stromeček.

 

Malá byla ráno stromečkem nadšená a mým rodičům jsme již s humorem líčili náš nečekaný předvánoční mejdan. Jo a s tím spolužákem to nebyl poslední zážitek. Za pár let si na nás opět vzpomněl o půl čtvrté ráno, že byl v naší vsi na tancovačce a nemá kde spát. Zvonil tím způsobem, že si opřel podroušenou hlavu o tlačítko našeho zvonku a usnul. Tentokrát již nebyl dovnitř vpuštěn.

Mysleli jsme, že to vzdal, ale kdepak. Opřel se o tlačítko zvonku mých rodičů, kteří bydlí nad námi, nakonec se můj otec ustrnul a dal mu deku. Kámoš na něj zvonil za hodinu s tím, že se mu venku špatně spí a deku mu vrací. Snad už si na nás nevzpomene!

 

Reditelka


Teda, to je dneska ale sešlost kamarádů za všechny prachy. Nebo za 1500 bodů? Tak nevím, co byste radši? ;)

Reklama