Ani nevím, jak jsme s kamarádkou přišly na ten nápad... „Půjdeme na striptýz ... teda na mužskej, pochopitelně!“ řekla kamarádka a já jen horlivě přikývla.

V hlavě se mi okamžitě začaly honit obrázky úžasnýho chlapa, jak se přede mnou vlní, mrká na mě, pomalu se svléká a já se tetelím na židli jako šestnáctka.

 

V den D jsem se patřičně vyfikla a opatrným krokem (opatrným díky podpatkům, které mé postavě přidaly dobrých deset cenťáků) se vydala ke kamarádce.

„Teda kam kráčíš tak vystrojená?“ přejela mě sousedka podivným pohledem.

„Na pánskej striptýz,“ usmála jsem se, zpětně musím přiznat, že do podoby idiota jsem asi neměla daleko.

 

Sousedka pootevřela ústa a plácla se mohutnou rukou do hrudi: „Šmarjá panno! To bych se hanbou propadla!“

Hm, ty možná, já ne! pomyslela jsem si a rázným krokem pokračovala ve své cestě.

 

V klubu bylo narváno k prasknutí a stolky přímo u pódia byly bez milosti obsazené. Ač nerady, vzaly jsme za vděk stolem ve středu místnosti... „No co, taky hezky uvidíme, a jestli ten chlap půjde do uličky, budeme ho mít pěkně na dlani,“ pokrčila Irena rameny a objednala nám šampus.

 

V devět se rozjela diskotéka a až v jednu ráno se měl konat tolik očekávaný striptýz. Čas jsme pochopitelně zabíjely nejen tancem, ale i alkoholem, takže v půl jedné ráno jsme ji měly jako z praku.

„Asi sem se přiopila...,“ zašeptala Irena, jakoby to bylo šílené tajemství, za jehož prozrazení se platí sexuálním půstem.

„Já asi taky,“ škytla jsem a celý parket se mi před očima podivně zavlnil.

Irena moudře pokývala hlavou a zase zašeptala: „Jo, to jsme se asi opily.“

„Asi joooo....,“ začala jsem šeptat i já.

 

Opilé - neopilé, úderem jedné jsme se uvelebily u stolku a naše rudé oči pozorovaly ještě prázdné pódium stejně napjatě, jako když ufolog uvidí na nebi podivné těleso.

„Myslíš, že bude pěknej?“

„Si piš!“ kývla jsem hlavou a obrátila do sebe zbytek šampusu. „Počkej, to bude samec!“

Irena se zahihňala, tedy spíš zapištěla a dál nespouštěla oči z pódia.

 

Přesně v jednu deset show začala.

Na pódium se za doprovodu hudby přivlnil chlap jak hora (něco jako Arnold číslo dvě – ale hezčí – o moc hezčí) a pomalu začal se svým promakaným číslem.

 

„Žíjova!“ řekla si Irena sama pro sebe a ani si neuvědomila, že ocucává prázdnou sklenku.

Já pomalu ani nedýchala a jen hltala každý kousek jeho těla. Jo, byl fakt úžasnej... Mé představy se zvrtly do trochu jiné podoby a já se opět (za večer již podruhé) tvářila určitě jako idiot.

 

Když se jeho mohutné a již napůl nahé tělo začala přibližovat k našemu stolku, srdce se mi zastavilo v hrudi. Jestli mě bude chtít vytáhnout na pódium, nejdu tam! Ani náhodou! Tam mě nedostane, ani kdyby mi slíbil deset vášnivejch nocí za sebou...!!! Toto vědomí se usídlilo v mé hlavě jako rozmazlený pes na gauči.

 

A on se blížil a blížil ... vlnil se, pomalu sundával tílko ze svého opáleného těla... Každým krokem se nezvratně přibližoval k našemu stolku a já na něj zírala s otevřenou pusou.

 

Až se naše oči střetnuly.

Díval se na mě nekonečně dlouho dobu. Usmál se a jazykem si olíznul horní ret. Bylo to nenápadné, strašně sexy gesto...

 

Vytáhne mě na pódium – byla sem si tím už jistá.

Zazmatkovala jsem... Zachovala jsem se jako malá holčička, které se líbí její kamarád ze školky....

 

Ohnula jsem se a schovala hlavu pod stůl, ve víře, že to vypadá tak, že něco důležitého hledám ... i když ... myslím, že jsem spíš vypadala jako zdeformovaný pštros.

 

Arnold číslo dvě dotančil až k našemu stolu – už měl na sobě jen slipy!!! – chytil Irenu za ruku a přitáhl si ji k sobě.

Já, s hlavou pod stolem, na celou akci jen němě zírala.

(Vypadala si jak vyděšené zvířátko – řekla mi Irena druhý den).

 

Arnold číslo dvě se k Ireně přitulil, chytil ji za ruku a položil ji na svůj penis.

Irena byla naprosto v pohodě a ještě se na něj usmívala! Co usmívala! Ona mu ten penis začala hladit!

 

Naprázdno jsem jen polkla a v tu chvíli jsem věděla, že husa je proti mně zvíře, které se bez problémů dostane nejen do menzy, ale zvládne studovat i pět vysokých škol najednou.

 

Jestli jsem na sebe měla vztek? To si pište, že jo! Tak krásnej chlap (co se na mě usmíval!) se teď objal s Irenou, políbil ji do vlasů a něco jí zašeptal....

 

Myslela jsem, že to se mnou sekne.

Zkrátka - blbost, nesmělost a strach se nevyplácí.

Ze zbytku večera jsem už pochopitelně nic neměla. Pozorovala jsem zasněný pohled mé kamarádky a na vzpamatování jsem si dala ještě jeden šampus, po kterém mi samozřejmě bylo zle....

 

Ale pro příště: žádné lezení pod stůl, žádné obavy, žádný strach. Příště to zvládnu! Fakt jo!

Tedy ... určitě se o to aspoň pokusím!

Reklama