„Tato civilizace vyrostla mimo jiné na zásadě cti otce svého a matku svou, asi proto, že to bylo důležité. Nebylo třeba tisíců zákonů, stačilo vyjádřit několik zásad, a pokud se společnost těmi zásadami řídila, šla dopředu,“ říká mimo jiné L. Patera v rozhovoru, který gitA přináší v reakci na Týden pro střídavou péči. Redakce gitY se publikací rozhovoru neztotožňuje s prezentovanými názory, ale nabízí je čtenářům i čtenářkám jako námět k zamyšlení. Kritickou reflexi Týdne pro střídavou péči právě připravujeme.
 
Střídavá péče je institut, který se v našem právním i sociálním systému zatím příliš neujal. Je logické, že se tedy o jeho propagaci zasazují občanské iniciativy. Tvoří je především muži-otcové, kteří mají s uspořádáním péče o děti po rozvodu osobní zkušenost.

Poslední akcí, za níž stojí, je Týden pro střídavou péči, probíhající od  4. do 8. června v Praze. Hlavní bodem kampaně je petice. Podepsat ji lze u informačního stánku na Václavském náměstí. Právě tam jsem se byl sám podívat.

Petici jsem nepodepsal, mimo jiné proto, že některé její formulace mi přišly příliš vyhrocené. Zároveň jsem však oslovil pana Pateru, dnes již známého aktivistu na poli ochrany otcovských práv, se žádostí o rozhovor. Když se pan Patera dozvěděl, odkud přicházím, kvitoval, že se na stránkách gitY objevila anketa o střídavé péči a i fakt, že mírná většina ji (v úterý 5. 6.) chápe jako dobrý způsob porozvodové péče o děti. Pak mi ochotně odpověděl na několik otázek.

Nejdřív se Vás chci zeptat na pojem „zájem dítěte“, jak Vy ho chápete.
Chápu ho hlavně tak, že je namístě sledovat potřeby dítěte a jejich zajištění. Ty potřeby se v každém věku liší a přitom se dají dobře definovat. Kojenec potřebuje mateřské mléko, klid, teplo, spánek. Pětiletý kluk má potřebu hrát s tátou fotbal a hrát si s ním, ale taky se pomazlit s mámou. Patnáctileté dítě má potřebu přebírat od svých rodičů jejich pohled na svět, řemeslo a studium a spolupracovat s nimi na různých aktivitách. Zájem dítěte se liší podle věku a také podle situace. Pokud se toho budeme držet, tak nemůže docházet ke zneužívání pojmu „zájem dítěte“, za který si kdejaký představitel státního orgánu zařazuje to, co se především líbí jemu. 

Kým je pojem „zájem dítěte" zneužíván?
V soudních síních a také se hodně zneužívá sociálními úřednicemi. Tak, aby za ten pojem schovaly kdejakou hanebnost, která je v prvé řadě namířena proti otcům nezletilých dětí po rozvodu, ale v konečném důsledku je namířena proti dětem. Není v zájmu dítěte, aby po déletrvající manipulaci svou matkou zavrhoval svého tátu. Někdy se situace obrátí a terčem manipulace jsou matky, a je jich čím dál tím víc.

Kde je podle Vás pojem zájmem dítěte" nejpřesněji definován?
Ten pojem není definován, je vykládán účelově, například v různých výkladech právních předpisů, ale to jsou jenom fráze. Nejpřesnější definice existuje v článku 29 Úmluvy o právech dítěte, který popisuje, jak má vypadat řádná výchova – ta má umožňovat rozvoj dítěte, jeho nadání, rozumových a fyzických a dalších schopností v co nejširším objemu. Výchova má podle tohoto článku směřovat k posilování úcty k rodičům. Jestliže se soudy pravidelně setkávají se situací, kdy je dítě manipulováno matkou proti tátovi, tak nemohou tvrdit, že je to v zájmu dítěte.

Co sociální pracovnice, jak vidíte jejich práci, jejich kompetenci?
Teď právě aktuálně začínají vyplouvat na povrch různé nedostatky v kuřimské kauze. I tento případ ukazuje, že aparát nefunguje, jak by měl.

Kde je podle Vás systémová chyba?
Systémová chyba spočívá v tom, že struktura je odlidštěna. Je to jen úřední byrokratický aparát. Důsledky pak nese společnost, zasahuje to celé bezotcovské generace. Protože polovina dětí setrvale nežije se svými rodiči, to znamená, že se s tátou potkají jednou za týden nebo za dva, stráví s ním týden o prázdninách, pak nemají jeho výchovu, vůbec ho nezažívají v běžném životě. Pochopitelně to schází nejen klukům – nemají vzor pro sebe – ale i děvčatům, ty zase nemají vzor žensko-mužského vztahu. V okolních zemích si to uvědomují a snaží se zajistit, aby rodiče i po rozvodu mohli výchovu dětí ovlivňovat. Toto u nás struktura sociální péče ani struktura soudů nevnímá. Bohužel to je několik stovek či tisíc soudkyň a sociálních pracovnic, které svojí nekompetentností narušují zdravý základ společnosti. Tato civilizace vyrostla mimo jiné na zásadě cti otce svého a matku svou, asi proto, že to bylo důležité. Nebylo třeba tisíců zákonů, stačilo vyjádřit několik zásad, a pokud se společnost těmi zásadami řídila, šla dopředu.

Ještě jednou se vrátím k sociálně-právnímu systému. Máte představu jednoho, dvou konkrétních opatření, které by mohly přinést změnu? 
V petici na podporu střídavé péče kromě jiného požadujeme, aby ministerstvo spravedlnosti zajistilo, aby tyto opatrovnické věci byly přidělovány aspoň napůl také mužům – soudcům. Což se neděje. Chápu, že pro soudkyně je to pohodlná agenda, protože ji dělají podle šablony, i několik desítek let. Ale není to pohodlné pro společnost ani pro účastníky řízení.

Existuje ve vzdělávání soudců a soudkyň dost příležitostí dozvědět se více o uspořádání péče o děti po rozvodu?
Nabídka je dostatečná. Myslím si ale, že tyto věci jsou naprosto triviální. Každé dítě ví, že potřebuje mít rádo maminku i tatínka, tím spíš to mají vědět vysokoškolsky vzdělané soudkyně. Není třeba nějakého hlubokého vzdělání, stačí se držet zdravého rozumu. Protože před několika desítkami let byla situace, kdy někdo systematicky brání tátům ve výchově dětí, nemyslitelná.

Nemám tolik zkušeností jako Vy, ale nevím, jestli se jedná o systematické bránění. Nejedná se spíš o nevědomost?
Ne, je to velice vědomé. V konkrétních případech, které dobře známe, tátové aktivně činí kroky k tomu, aby svoji soudkyni řádně informovali, aby dali podklady, které by vedly ke správnému rozhodnutí.

Ještě se chci zeptat na jednu věc. Soud je v rozhodování o tom, kdo a jak má pečovat o děti po rozvodu, poslední instancí. Nejdříve by se asi mohli domluvit sami partneři, buď sami nebo pomocí mediace. Jak vidíte využívání mediace u nás?
Lidé, občané a rodiče v rozvodových situacích by mediaci využívali rozhodně více, pokud by se vůbec o ní dozvěděli. Už minimálně deset let se já osobně snažím dělat hodně proto, aby se uskutečnila triviální myšlenka: Sociální pracovnice jako tzv. opatrovnice dětí by v počátku soudního řízení měly oba rodiče aktivně a seriózně informovat o tom, že by mohli využít služeb mediátora. Tam, kde se to zkoušelo či zkouší, kde se tato nabídka systematicky objevuje, tam ji rodiče využívají. Bohužel mediátorů a mediátorek není tolik a hlavně státní struktury tuto triviální myšlenku až na výjimky opomíjejí. Jen proto, že by to narušilo dosavadní systém sociálně-právní ochrany dětí nebo opatrovnického soudnictví. Tento systém je založen na šabloně: Musíme to dítě dát matce v podstatě za jakoukoli cenu. Je to i ekonomická záležitost, protože když budou otcové platit výživné, tak státní struktury vědí, že nemusejí matky a děti zabezpečovat dávkami ve větším množství. Tím pádem má státní rozpočet více peněz na státní úřednictvo. Ekonomická záležitost je to i z toho důvodu, že na většině těchto kauz se podílejí soudní znalci, kteří dělají znalecké posudky, a to podle šablony „dítě matce“. Za to si dnes soudní znalci dnes účtují 10, 20 i více tisíc korun. Každý soudní znalec ví, že když vyhoví systému, tak příští týden dostane další posudek. Když nevyhoví a řekne, že by se osvědčila střídavá péče nebo že by nedej bože mělo dítě být v péči otce, tak znalec ví, že by to byl u tohoto soudce či soudkyně jeho poslední posudek

Poslední otázka. Co byste uvítal jako výsledek této týdenní kampaně?
Už vítám zveřejněný názor paní ministryně Džamily Stehlíkové, která vyslovila myšlenku, že podle jejího názoru je střídavá péče vhodným moderním prostředkem k zajišťování porozvodové výchovy. Uvítal bych samozřejmě, kdyby příslušné státní orgány a oslovení ministři se vážně zamysleli nad peticí, kterou občané podepisují během tohoto týdne, a aby v rámci svých kompetencí udělali něco pro polidštění takzvaného opatrovnického systému, který plodí osobní tragédie a narušuje zdravé zásady této společnosti.

Převzato z www.ta-gita.cz

Reklama