Vážně nevím, na čí straně je pravda v případu malé Terezky. Zato se mi ale v souvislosti s tolikrát skloňovaným výrazem „střídavá péče“ vybavil případ mojí kolegyně z práce. Asi před rokem se rozváděla a její manžel, patrně nadšen projevy „štrasburských otců“, neustále opakoval, že trvá na střídavé péči. Jinak že bude bojovat o to, aby měl jejich desetiletého kluka v péči výhradně on. Tak ji vyděsil a zmanipuloval, že mu na to kývla. Pak chodila do práce pořád ubrečená a trpěla tím, že jí syn bude bydlet vždycky týden u táty.

První zádrhel nastal ve chvíli, kdy si vyjasňovali, co to ta střídavá péče vlastně je. Její ex si totiž představoval, že to bude vypadat tak, že mu ona v pondělí spolu se synem předá tašku čistého prádla a druhou, kde bude na týden navařeno. On jí v neděli vrátí syna a špinavé prádlo.

Tohle mu (na naše rady) zatrhla a řekla, že když střídat, tak ve všem.

Asi dva měsíce to tak nějak fungovalo. Když se kolegyně vyhrabala z depky, zjistila, že se cítí docela dobře. Zbývalo jí víc peněz, po práci hned nemusela letět do družiny nebo na kroužky, mohla si sem tam vyrazit. Navíc ji začal chválit i šéf, že může čas od času zůstávat na přesčasy a podobně.

 

Potom kluk onemocněl v týdnu, kdy byl u otce, a táta volal kolegyni, co má dělat. Řekla mu, že ho musí vzít k doktorovi a nechat si napsat paragraf. Když se otec rozčiloval, že to on nemůže, že mu to zaměstnavatel nedovolí. Položila mu telefon (následoval pláč, výčitky, naše povzbuzování, nesmíš se dát, Jarko…). Taťka to řešil tím, že kluka poslal s teplotou do školy, z které mu ho okamžitě s ostudou vrátili. Taky se mu zhoršila docházka na kroužky (taťka nestíhal) a ve škole si stěžovali, že chodí nepřipravený a nemá úkoly (taťka ho nekontroloval).

Nebudu to prodlužovat: za tři a půl měsíce měla kolegyně kluka doma a vzájemné styky upravili na klasické víkendy. Později se k ní doneslo, že poslední kapkou bylo pro jejího ex to, když ho přeskočili v povyšování v práci (montuje po celé republice kasy) a lepší funkci dali nějakému nováčkovi (Promiň, ale musím to dát někomu, kdo může kdykoliv a je flexibilní. U tebe se toho teď hodně změnilo…). Taky mu to pěkně pochroumalo vztah, protože si naivně myslel, že když má doma babu, může na ni péči o kluka hodit. Syn mamince vyprávěl, že se táta s tetou pořád hádali, kdo co udělá a teta že říkala: Až budeme mít vlastní dítě, tak to dělat budu, ale teď to ode mne nečekej.

Takže tak. Názor si udělejte sami. Myslím, že je to jen jeden příklad z mnoha, ale když já slyším „střídavá péče“, nemůžu si pomoct a vybavím si ho.

Jen si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby se otec zasekl a kluka nevrátil. Tak by holt chodil špinavý, do školy nepřipravený, stravoval se někde po hospodách… a co může máma, akorát čekat…

Jo a myslela jsem si, že bude kolegyně naštvaná, že si zvykla na svobodu a víc peněz. Ale ona byla šťastná, že se jí kluk vrátil…  Zatím dítě nemám, tak nemůžu asi soudit.


Tohle je přesně příklad toho, jak by se to dělat nemělo, ale třeba já znám tátu, který má své syny na střídavou péči a je tím nejlepším otcem se vším všudy. Nedokážu si představit, že by to bylo jinak. Dělá pro ně hrozně moc! Kdyby takový otec byl každý...

 

A jaký je váš názor na střídavou péči, ženy-in? Máte s ní nějaké zkušenosti a co byste poradily ženám v podobné situaci?

Reklama