Hezký den!

Jaké vzpomínky mám na 5. 12.? Opravdu všelijaké.

Od malička k nám chodí čerti, taťka nám vždycky říkal, že přivede velké, a my jsme chtěli vždycky jen ty malé a hodné, kteří nekřičí a nedělají hluk řetězy.

Vždycky, když zazvonil zvonek, začala jsem se strašně bát, musela jsem jít se sestrami na chodbu a tam v jednu chvíli bylo strašně moc lidí – jeden Mikuláš, jeden anděl a asi 7 čertů. Bylo jich tam vždycky strašně moc a já se strašně bála.

Ale Mikuláš byl moc hodný, chtěl slyšet básničku a pak mi dal tašku plnou sladkostí a ovoce. To už jsem se vůbec nebála.

Jednou jsem ale konečně zjistila, že to nejsou opravdoví čerti! To bylo, asi když mi bylo 10 let. Starší sestru honili a ona zakřičela: „Pepíku, nech mě bejt!“

A v tu chvíli jsem poznala, že to nejsou skuteční čerti, ale můj strejda se svými kamarády, kteří je každý rok dělají. V tu chvíli jsem si strašně moc oddychla a byla jsem ráda, že neexistují.

Abych řekla pravdu, i teď se trochu bojím, včera když jsem uslyšela ten rachot, hned jsem mazala do obýváku dát nahlas televizi, abych ho neslyšela.

Nadílku jsme dostali i včera, zase plnou tašku, té nejstarší sestře je už 25 let, a Mikuláše si nenechá ujít. Vždy dostaneme úplně to samé, samozřejmě nesmí chybět ani adventní kalendář, perník s čertem a hodně ovoce. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to rodiče budou ještě kupovat :-)

Yanina


Milá Yanino,
ze své zkušenosti - až přestanou Mikuláše kupovat rodiče, budete si nadělovat např. s přítelem, ale rodiče nezapomenou, i když už budete dávno dospělá. I když vlastně - vše nadělí Mikuláš, jakýpak přítel či rodiče ;-).

Reklama