Reklama

Crrr! Crrr!
Zvonek v sedm hodin ráno mě přiměl vyhrabat se z postele. Koho to sem čerti nesou, když mám konečně zas jednou volno a můžu vyspávat?
„Ano?“ zvednu domovní telefon.
„Dobrý den, já nesu letáky do schránek...“
Grmpf! Třísknu sluchátkem a opřu se o bzučák. Pitomec! To nemohl počkat, až někdo půjde dovnitř? Pomalu se sunu zpátky do postele – snad ještě zaberu...

„Crrrrrrr! Crrrrrr!“ drnčí ta agresivní potvora.
„Ano?!“
„Promiňte, ono je zamčeno...“
„Tak si ty letáky strčte... někam jinam!“ proklínám všechny roznašeče letáků a doufám, že se propadnou do horoucích pekel.

„Tohle do sběru nedávej,“ vysvětluje mi kamarádka studující chemii, když láduju do papíru barevné prospekty, které na mě vypadly z MF DNES. „To je umělotina, to se recyklovat prakticky nedá.“
„Jsou věci, které jsem nechtěla vědět,“ povzdechnu si a přesunu lesklou hromádku reklam do normálního koše.

O hodinku později zakopnu před vchodem do domu o dva větrem skoro rozfoukané štosy. Barevné papírky s reklamami na zaručeně nejlevnější párky a na ceny tak nízké, že neuvěříme, se rozesadily po keřích, chodnících i kapotách aut jako hejno perverzních motýlů z jakéhosi přihlouplého hororu, který dávali před pár dny v nejmenované komerční televizi.

„Zaškrtit...“ drtím mezi zuby, když na mě ze schránky vypadne další várka, zřejmě od šťastnějšího distributora, který se do vchodu dostal. Velká cedule „Letáky NE!“ na kastlíku ho zřejmě neodradila.

Při výstupu z metra mi dvě blondýny ve směšných bílých oblečcích s křidýlky mávají pod nosem reklamou na též nejmenovaného mobilního operátora. V jedné ruce tašku s malým psem, v druhé vodítko psa velkého, je můžu leda tak kopnout do holeně. Vrhám na ně vražednou grimasu, před kterou couvne i agresivní německý ovčák naší sousedky, leč marně.
„To si mám ten leták vzít do zubů?!“

Andílci mi konečně uvolňují cestu a já vyrážím ven, kde při pokusu uklidit v parku po svých psiscích zjistím, že nějaký dobrák narval do koše na psí výkaly štos reklamních brožurek Ikey. Zdrceně smetám z lavičky hrst „levného zboží“ v Gigasportu a jogurtů Dobrá máma v nějakém dalším šíleném řetězci a usedám. Psi do mě šťouchají mokrými čumáky. Nechápou, proč jsem tak smutná.

My se v těch letácích jednou utopíme.

Jaké jsou vaše zkušenosti s letáky? Využíváte jich, shromažďujete je a nakupujete podle nich? Dostáváte je do schránky, v novinách nebo od lidí na ulicích? Nebo letáky nenávidíte a marně se před nimi snažíte uniknout? Jak probíhá distribuce letáků u vás? Roznášela jste někdy letáky na brigádě?