Vzhledem k tomu, že každé pondělí cestuji s malou dcerkou do hudební školy Yamaha, mám dost příležitostí sledovat dění kolem sebe. Jakožto žena, která si na auto dosud nevydělala a ani po řidičském průkazu příliš netouží (stačí, když sedím v autě jako spolujezdec a řídím pusou), musím používat tramvaj nebo autobus. Nemluvě o tom, že jízdu automobilem Brnem lze v dnešní době směle nazvat sebevraždou.

Osoby, které potkávám ve zmíněných dopravních prostředcích, bych mohla zhruba zařadit do pěti následujících kategorií:

První skupinu tvoří tzv. náruživí čtenáři. Poznáte je docela snadno. Většinou jezdí z jedné konečné na druhou, okupují nejlepší místa k sezení a mají nosy zabořené do novin. Jsou to tvorové celkem neškodní a málokdy je něco vyruší z klidu.

Telefonní maniaci se zase domnívají, že je vhodné na celé kolo hulákat do mobilu nebo neustále ťukat do jeho klávesnice. Kdykoliv a kdekoliv. Pokud zrovna nemají signál, hrají obvykle nějakou "gamesu" a oblažují okolí příšernými elektronickými zvuky. Mobilní telefon je přístroj vybavený kromě jiného také vypínačem, o čemž bohužel spousta lidí zatím neví.

Přehlédnout nelze ani diskžokeje ovinuté kabely a se sluchátky naraženými na uších. Ve tvářích mívají výraz naprosto ztraceného člověka. S oblibou postávají u dveří, i když je ve voze volné místo. Své emocionální dojmy často umocňují pohupováním se v rytmu reprodukované muziky.




 

 

 

 

 

 

 



Zajisté znáte to radostné vzrušení, když si k vám v autobuse přisedne skupinka tlachavých paniček. Poslouchat jejich nesmyslné žvatlání má zaručeně svoje nepopsatelné kouzlo. Jedna spustí vodopád slov zprava, druhá zleva a máte nádherné stereo. K úplné dokonalosti chybí už jen oblíbené tlačítko s nápisem Karaoke.

Spousta legrace se dá užít i s věčně nespokojenými důchodci, kteří nám mladým tak rádi vytýkají neslušné chování. Dostanete vynadáno, když je nepustíte sednout, přestože je vůz poloprázdný a oni stejně na příští stanici vystupují. Ani v opačném případě si moc nepolepšíte. Kdysi mne jedna postarší dáma dokonale uzemnila námitkou, že se ještě necítí tak stará a na teplé si zásadně nesedá. Jářku, madam, příště si speciálně kvůli vám strčím zadek do ledu! Co víc k tomu dodat? Některým lidem se prostě nezavděčíte, ani kdybyste se rozkrájeli.

Auto mi opravdu nijak zvlášť nechybí. Cestování veřejnými dopravními prostředky mi poskytuje spoustu jedinečných zážitků. Navíc mám možnost seznámit se s lidmi, které bych zřejmě nikdy v životě neměla šanci potkat. A to by rozhodně byla velká škoda!

 Katka


Milá Katko, trošku jsme se odchýlili od tématu gentlemanství. Téma jízdy v MHD by jistě vystačilo na samostatné téma. Vzpomínám si, jak do autobusu nastoupila těhotná paní se dvěma dětmi a než je posadila a vyndala lístek, přiskočil k ní revizor a za to, že si necvakla lístek, ji na příští stanici vykázal z autobusu, místo aby se omluvil, že jí nestačil udělat včas místo pro její dvě děti. Kam ta společnost spěje?


Měl by být revizor galantní? Jak se to má projevit?
Co galantní úředníci?
Jak to bude vypadat za 30 let, až tu bude většina obyvatelstva v důchodovém věku?  Jaká bude naše mládež?
Kdo je podle vás dnes GENTLEMAN?
Přeci to není jen v tom, že vám políbí ruku, ne? Kdo to tedy je?

Máte doma puberťáka - gentlemana?
Není dnes ortodoxní gentleman spíš jen podivín?
Jaké bylo gentlemanství před sto lety? Padesáti? Dnes?


 

Reklama