Tak se mi zachtělo okusit víru velkoměsta. A ne ledajakého. Chtěla jsem si dopřát něco, co jsem dosud neznala – noční život v naší metropoli. Celá akce byla ohlášena několik týdnů dopředu a celých 15 lidí se mi hlásilo jako společnost pro tuhle noc. Pak ale odpadl jeden, druhý, třetí, a nakonec zbyli jen dva.

Po několika hodinách vydatného odpoledního spánku a 40 minutách ve vlaku jsem stála na smluveném místě a čekala na své společníky – kamarádku a její drahou polovičku. Jako první bod večera bylo v plánu vydatné posilnění u „mekáče“.  A pak už vzhůru za hudbou!

Ve 21 hodin hledáme cestu do klubu jménem Sedm vlků, kam mě lákal můj bratránek DJ Atex. V klubu Sedm vlků se hraje převážně D’n’B, reggae a podobně a každou sobotu slibují koktejly za krásných 59 korun. Ale protože nás noc táhla k pohybu, vydrželi jsme tu necelou hodinku, dali jeden drink a vyrazili do rytmu disca.

klub

Óčko music clubu zrovna probíhala jakási módní akce. Díky bohu jsme módní show Agáty Hanychové jen tak tak prošvihli, a tak jsme se společně s ostatními zmocnili parketu. S mírnými přestávkami na limonádu jsme se ho neúnavně zmocňovali téměř do jedné hodiny ranní, kdy mí slabší společníci odpadli a vydali se domů. Načež přišly první komplikace a také první ponaučení – dobře zmapovaný prostor, v němž se hodláte pohybovat, je nutností.

Další půlhodinku času a bolavé nohy z vysokých bot nás stálo hledání tramvajové zastávky, na níž jsme se rozloučili. Pro ně noc končila. Mně začínala. Poslední noční vlak domů mi odjel před třiceti minutami. Tramvaje, bohu díky, jely za pár minut. Ponaučení druhé – mějte po ruce internet v mobilu nebo jízdní řády.

Z tramvaje posílám SMSku kamarádovi, který si doma odpykával poslední dva dny nemocenské, kvůli níž se nemohl akce zúčastnit. „Nespi a pojď se mnou ven. V tuhle hodinu kontroly nechodí.“ Ani nečekám odpověď. Je něco málo po půl druhé a zavrnění mobilu mi oznamuje: „Ok, beru! Někde na mě počkej, chytím si taxík a jsem za chvíli tam.“

Stojím na Václaváku, v davu lidí čekajících na noční spoje. Jak dlouho trvá chvíle? Za hodinu čekání, kdy jsem musela odhánět několik cizinců s neslušnými nabídkami, vyhrožuju umrznutím a myslím to vážně. Dozvídám se, že taxíka stále ještě nechytil, a tak se jdu ohřát a posilnit. Opět do mekáče. Jediný nonstop, na který jsem narazila. Ponaučení číslo tři – mějte číslo na místní taxislužbu.

Krátce po třetí už nesedím sama, snažím se do sebe nacpat aspoň část Big Maca, marně. Mrazem se mi scvrkl žaludek. Vyrážíme hledat nějaký otevřený klub. Ušli jsme pěkný kousek cesty, než jsme našli Mazanýho králíčka. Ponaučení čtvrté – vyplatí se plánování, seznam klubů a jejich otvíracích dob.

Nutno říci, že Mazanej králíček, o kterém jsem jen cosi zaslechla na předchozí poradě, mě naprosto uchvátil. Třípatrový klub naprosto dokonale a do posledního detailu vystylovaný podle filmu Pulp Fiction. Na stěnách visely fotky, rekvizity, citace a také obrazovky neustále promítající právě Pulp Fiction. K tomu hrála hudba, povětšinou z 80. a 90. let. Ve dvou patrech klubu najdete spoustu míst k sezení. V suterénu se skrývá menší taneční parket. Tady bych mohla vytknout jednu věc – absence šatny nebo čehokoliv, kam se dají odložit přebytečné svršky, které si nechceme jen tak ledabyle hodit na zem do kouta. V létě by mi to bylo fuk, ale co se zimním kabátem?

Králíčka opouštíme něco málo po páté hodině, pořád ještě je tu celkem živo. A já mířím na první ranní vlak. České dráhy – to byl podnik, na který jsem se na konci flámu těšila nejvíc.

Celou neděli jsem strávila v posteli. Holt už mi není 18.

Kam se chodíte bavit vy? Zajímá vás nějaký klub? Chtěla byste do nějakého vyrazit, ale nevíte, jestli stojí za to? Řekněte nám o něm, my tam vyrazíme, otestujeme a podáme podrobné hlášení.

Reklama