Reklama

Nemám ráda nakupování, ale ráda dělám nakupovací výjimky. Těmi jsou knihkupectví, Ikea a prodejny sýrů.

Je nějaká hezčí vůně, než jakou má nová kniha? Listovat stránkami tam a zpátky a těšit se na cesty, na které mě vezme, když si ji koupím a bude jen má a pořád se mnou, v tašce, v ruce, na nočním stolku. Hladím desky, přejíždím dlaní přes hřbet knížky, čichám k ní. Prodavač si mě znuděně prohlíží, podobných knihobláznů už určitě viděl.

A jdu do IKEA. Sýr nechávám až na pak. S knihou dohromady tropily by zatím v kabelce neplechu. Jeden druhého by vůní a konzistencí ovlivňoval, lepily se na sebe a já bych neměla potřebný klid a dostatek času.

IKEA je nekonečný sen o domově. Důkaz, že radovat se můžeme z maličkostí. A polštářek odtud domů přinesený má stejně kouzelné účinky jako kamínky z písečné pláže. Rozhlížím se kolem, odkládací koutek na děti praská ve švech. Docela bych se přimlouvala i za vlídný kout s točeným pivem a grilovanou klobáskou, křenem, co hrdlo ráčí. Pro muže.

nakup

Ti se ztěžka zapírají do obrovských nákupních košů, s pohledem rezignovaného štvance, ví, že to bude trvat, ale neví proč. Nechápou, že když se jede pro sadu příborů a salátovou mísu, tak se žena chce kouknout i na závěsy a posadit se na každou pohovku v barvě bílé kávy. A hupsnout spolu na manželské lože před zraky cizích lidí postrádá bezprostřednost mládí, kterému je vše rozpustilé dovoleno.

Muži nevidí roztomilost v puntíkatém hrnečku, který by tak úžasně ladil s novou kuchyní. U svíček a kamínků jim už tečou slzy jako hrachy. Pohoda se zdá nekonečnou a vidina večerního piva s kamarády projede myslí jako kreditní karta terminálem. Cože?? Tolik peněz za těch pár sarapatiček?!

Nesu si měkoučký přehoz, už stopadesátý polštářek, protože ladí k přehozu. A přímo geniální servírovací sadu na sýry. Ty musím ještě koupit, už se těším, až budu očima vybírat. Chuť a vůni už si umím představit, při svádivé, kombinované hře barev z bylinek, koření a oříšků. Mňam. Výborně se bude hodit k chorvatskému vínu, které se ve skleničce dovádivě pohupuje jako slunce na mořských vlnách blízko Vrbniku.

Schoulená pod měkoučkým přehozem hladím titulní stránku knížky, protože je to sváteční okamžik. Tu chvilku před, než začnu číst. Pocit, který mám, si hýčkám.

Strávila jsem celý den na nákupech, ač je k uzoufání nerada, nezapřela jsem přitom v sobě ženu typickou, a co je hlavní - přežila je v pohodě a s úsměvem. A žádný chlap u toho netrpěl!