nám vylíčila naše čtenářka s nickem Iva.K. Už zřejmě nikdy neuvěří pořekadlu, že pes, který štěká, nekouše. Přečtěte si příběh o lidské bezohlednosti a naivní důvěře.

Krásný den, milá děvčata. Jako mladinká dívka jsem si přivydělávala na poště během školního roku. Znala jsem všechny chaloupky a sousedy v okolí pěti kilometrů. Bydlela jsem ještě tehdy na vesnici, která se táhla podél Opavice. Každou sobotu ráno jsem naběhla na poštu pro noviny, rozdělila jsem je podle předplatného a trasy. Znala jsem u nás každý kámen, kde má kdo schránku, nebo zvonek.

Moji sousedi mě už většinou ráno vyhlíželi a ranní tisk mi brali z ruky. K některým domečkům a plotu jsem se nerada přibližovala. Už z dálky jsem slyšela zuřivý štěkot psa. Taky na mě mrška čekal, ale ne na noviny, ale na moje nohavice. Já mám psy moc ráda, ale někteří jsou pěkně zákeřní.

Dle rad mého předchůdce, nesmím dát najevo před psem strach. Když se otočíte na podpadku a začnete utíkat, tak vás rafne. Tak jsem šla vždy k štěkajícímu psu čelem a nikdy se mi nic nestalo. K brance jsem však musela pozpátku. Na otočení k němu zády vyloženě čekal a zákeřně by se mi do nohy zezadu okamžitě zakousl.

Dneska nechápu, proč jsem vždy tak riskovala a hlavně majitele toho domu, proč si nepořídil schránku a nechával každou pošťačku klidně pokousat. Toho jejich psiska se bála každá. Byl to malý upištěný kříženec, který si chránil svoje území a nás pošťáky chtěl potrestat :-)

Jen jednou mě pes kousnul do lýtka. A to stál majitel na zahradě a své psy měl volně puštěné. Oba na mě doráželi a štěkali přes plot jak diví. Majitelovi se ale nechtělo vzít si noviny ze schránky a chtěl je donést. Na můj argument, že mě jeho hlídači sežerou, jen mávl rukou. Prý štěkají, ale nekoušou. Tak jsem statečně otevřela branku a pak už to byla jen otázka vteřin, který se mi do nohy zakousne dřív.

Jeden mi procvakl rifle, ale nohu jsem měla celou a druhý mě cvaknul do lýtka. Zůstal mi po něm otisk zubů. Naštěstí jen malá modřina. Lidská blbost je prostě nekonečná. Ta majitele i ta moje, že jsem tam vůbec šla. Kdyby bylo po mém, tak na tu epizodu hned zapomenu, ale bohužel u toho byli čirou náhodou i rodiče. Zrovna projížděli okolo v autě. Taťka vylítl z auta, jako by ho něco píchlo a seřval toho majitele, že si to za rámeček nedal.

Já jsem byla mladý pulec a navíc v šoku po tom zážitku. Pak mě odvezli na policii a sepsali hlášení. Za pár dnů k nám přišla osádka VB a začala šetřit :-) Kde se to stalo, co to bylo za psy a chtěli zjistit, jestli mají ti psi v pořádku očkování. Když jsem jim ale řekla, že se mi to stalo během doručení pošty, tak se začali smát a zase odjeli :-) Vstoupila jsem na cizí pozemek, tudíž si za to můžu sama. Některé věci nepochopíim. Dodnes mi nepřišlo žádné vyrozumění, ani jestli to očkování bylo v pořádku.

Na obranu psů musím dodat, že jsem obcházela asi 50 domů, kde byl pejsek téměř na každé zahradě. Naprostá většina byla pouliční směs a velice přátelská. Každého jsem musela podrbat za uchem a pozdravit se s ním. Prohodit pár slov s majitelem a štrádovala jsem si to dál. Z toho množství byli nebezpeční opravdu snad jen tři.

Tak se mějte krásně a pěkný víkend

přeje Iva K.

Milá Ivo, já vím, že je pozdě radit, ale nikdo vás nemohl nutit, abyste vstoupila mezi rozzuřené psy. Já bch mu tu poštu hodila přes plot

Reklama