Bulvár

Strašpytel

Představte si Ala jako pětiletého chlapce se sladkým obličejem cherubína. Slušivý obleček, dobré chování. Jeho bohatý otec mu říkal “ovečka bez poskvrny”. Jedním slovem – ideální dítě.

Jednoho dne, kdy otec dělal něco v horním pokoji, si malý Al hrál na rytíře a draky. Najednou se ozval otcův hlas a Al utíkal nahoru zjistit, co si otec přeje. Otec držel v ruce obálku. “Víš, kde je policejní stanice, že ano?” Al přikývl. Otec se usmál. “Vezmi tento vzkaz a zanes jej policejnímu šéfovi a počkej na odpověď.”

Al cítil, že to neni jenom tak nějaký vzkaz, ale něco vážného, a vzal toto poslání jako veledůležitou akci. Hned byl ze dveří a utíkal ulicí, co mu jeho malé nohy stačily. Dorazil na policejní stanici, skoro bez dechu, ale pyšný na bleskově splněný úkol. “Mám počkat na odpověď,” řekl Al a nedočkavě vrazil otcovu obálku do kapitánových rukou. Kapitán četl zprávu. Mračil se, potom se tím začal bavit, nevěřícně kroutil hlavou a potom se zase mračil. “Pojď se mnou,” poručil.

Al šel za ním skrz dveře, dolů po schodech, dlouhou chodbou a nakonec se zastavili ve dveřích otevřené opuštěné cely. Než se Al stačil zorientovat, co se děje, kapitán ho strčil dovnitř a zabouchl těžká kovová vrata. Slyšel, jak kapitán odchází a říká: “Toto se stává neposlušným klukům.” A najednou bylo ticho. Nikdo nebyl kolem, aby slyšel Alův vyděšený, ustrašený pláč. Plakal asi půl hodiny, což se zdálo jako věčnost.

Potom se kapitán vrátil, beze slova celu odemkl a vyvedl zmateného a vyděšeného Ala bez vysvětlení ven. Al utíkal domů. Zbytek dne si už nepamatuje a od tohoto dne žil v neustálém strachu. Velmi nervózní dětství vystřídala puberta bez přátel, zato ale plná fóbií a děsu. Přísně jezuitské vzdělání s mnoha tělesnými tresty jenom dál podlomily  Alovu psychiku. Vstoupil do dospělosti s mnoha fóbiemi, knedlík v krku a sevřený žaludek ze všeho. Bál se výšek, bál se, kdo na něj vybafne za rohem. A ze všeho nejvíc (a my víme proč) se děsil policistů.

Al se nikdy nedozvěděl (ani to nezkoušel), proč otec udělal to, co udělal, proč pětiletého chlapce vyděsil tak strašným žertem. I přestože žil celý život ve strachu, naučil se později strach překonávat a zvládávat v jiné formě, která zase děsila nás. Těch 30 minut děsu v uzamčené cele vybavilo Ala na celý život představami, a z těch pár minut čerpal po zbytek svého uměleckého života jako filmový režisér Alfred Hitchcock.

   
26.03.2004 - Společnost - autor: Ivo G. Kučera

Komentáře:

  1. avatar
    [17] Conny [*]

    Chudák!

    superkarma: 0 29.03.2004, 14:12:02
  2. avatar
    [16] Dudlajlama [*]

    Nemaji srdce z kamene, jsou to kravy, z prominutim, a to je jeste urazka pro tu kravicku, protoze ty jsou hodne.

    superkarma: 0 28.03.2004, 20:40:37
  3. avatar
    [14] Léthé [*]

    Měla jsem kamarádku a když potřebovala někam odběhnout od svých dětí( rok, dva roky),tak její manžel když děti zlobili,je nastrkal do peřiňáku .Tou škvírou byly vidět jen ty dva vyděšené páry očíček .Kluk je trošku máčo(možná i po něm),dcera se zdá být nepoznamenaná...

    superkarma: 0 27.03.2004, 01:15:21
  4. avatar
    [13] Dudlajlama [*]

    Co bys byla sentimentalni. Jak uz jsem psala, nejen tuto hruzu, ale i mnohe dalsi jsem slysela z vypraveni od lidi vychovavanych v prisnych cirkevnich rodinach a podminkach (ruznych, to neni jenom o jezuitech).

    superkarma: 0 26.03.2004, 22:09:04
  5. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Tatínek byl na budku Ale třeba to byl osud, který směřoval k filmovému velikánovi. Už vím, v čem tkví výchova

    superkarma: 0 26.03.2004, 13:53:55
  6. avatar
    [8] Vivian [*]

    Mě se líbili Ptáci Daphne du Maurier v knižní podobě, film už nebyl "ono"... ale bylo to asi to nejlepší, co natočil.

    superkarma: 0 26.03.2004, 13:08:30
  7. avatar
    [7] Charmed [*]

    Mám moc ráda ty jeho 30 minutové hororové povídky ... a "Psycho" - to je klasika .

    superkarma: 0 26.03.2004, 10:48:26
  8. [6] xenie [*]

    jako vždy, krásně napsaný článek od pana Kučery... takoví lidé by sem měli psát...

    superkarma: 0 26.03.2004, 09:26:21
  9. avatar
    [5] jankucharo [*]

    pěkně děkuji za takové otce...
    Naštěstí se A.H. z toho vzchopil, je jedinečný

    superkarma: 0 26.03.2004, 08:57:09
  10. avatar
    [4] Luciš [*]

    A.H. miluju, mám doma pár knížek od Stevena Kinga. Na střední jsem je četla třeba až do rána pod polštářem s baterkou. Měla jsem hysterickou mámu, která měla pocit, že když se nevyspím, tak budu ve škole

    superkarma: 0 26.03.2004, 07:13:04
  11. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Ja jen lituju, ze jsem nekoupila pred vanocemi specialni kolekci filmu A.H., bylo to 8 CD za asi 16,/ CAD, coz je za hubicku. Dalsi tyden jsem si to rozmyslela a sla zpet, ovsem uz to bylo v cudu. Bylo tam klasicke Psycho, Ptaci, Vertigo, atd. atd.

    superkarma: 0 26.03.2004, 07:02:55
  12. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Óóó, já ve 14 letech viděla prvně Psycho (v kině Ponrepo) a cestou domů z kina jsem se pak bála jako blázen! Ale hrozně se mi ten film líbil a od té doby jsou horory můj nejoblíbenější filmový žánr (i když dneska by Psycho bylo thriller).

    Tatínek byl fakt asi na budku, když měl tak vzorného syna a takhle ho trápil. Nedovedu si představit, že by se něco takového mohlo stát dneska, a zvlášť v USA. Taťka by poslal pětiletýho chlapečka za policajtem, ať ho zavře, a šupem by šel sedět sám.

    superkarma: 0 26.03.2004, 05:33:26
  13. avatar
    [1] Dudlajlama [*]

    Tatinek musel byt tak trochu na , jak uz to ostatne v jakekoliv ortodoxni vychove byva. Osobne ale za Hitchcocka dekuji, jeho knizky a filmy dodnes zboznuji, chytre a bojave az hruza.

    superkarma: 0 26.03.2004, 04:29:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme