Po dlouhé době jsem opět jela tramvají, tentokrát však mými spolucestujícími nebyli intelektuálové s knihou v ruce, o kterých jsem psala minule, ale parta výrostků, podle vzhledu tak sedmáci, osmáci, ovšem podle způsobu vyjadřování ti nejotrlejší zločinci a sexuální devianti. Těžký kalibr.

pubertal

Vzpomněla jsem si, jaké to bylo, když jsem byla v jejich věku já, nebo moji spolužáci, tedy kluci. Nebyli jsme žádní svatouškové, dokonce později, na střední škole, kdo neměl ředitelskou, nebo alespoň třídní důtku, ten už nezapadal do party, a že ta naše parta byla „ostrá“. Když jsme šli po ulici, babičky se křižovaly, ale bylo to spíš kvůli našemu vzhledu, kvůli poslechu naší hudby. Nikdy bychom takové babičce neublížily, nikdy bychom se o ní hanlivě nevyjadřovali, nikdy by nás nenapadlo ji okrást.

Nevím, zda je to dáno dobou, nedostatkem času rodičů, přívaly drastických filmů a počítačových her, snadným sehnáním drog, nezaměstnaností, špatnou sociální politikou, upřednostňováním některých skupin obyvatelstva…, nevím, netroufnu si zodpovědět na to, co nedokážou vyřešit ani ti nahoře.

Když si ale večer pustím zprávy, a co zprávy, stačí když se třeba jen projdu po smíchovském Andělu a nebo projedu tramvají, s hrůzou zjišťuji, že názory, ale i praxe a zkušenosti některých náctiletých, jsou naprosto šokující. To je naše budoucí generace? To jsou lidé, kteří nám budou oporou ve stáří?

Vyrostou z toho ti kluci v tramvaji?

Možná ano, ale kde se v nich to zlo a krutost berou?

Do tramvaje nastoupila starší paní, samozřejmě ani jeden z nich ji nepustil sednout. Vstala jsem a pustila ji… a pak jsem se strašně styděla, za ty kluky. Začali mezi sebou starou paní slovně urážet, výběr slov byl jako z nějakého nepodařeného pornofilmu. Už jsem to nevydržela a řekla jsem jim, ať toho nechají, že jednou budou také staří, načež mi jeden z nich odpověděl: „Drž hubu ty krávo, nebo ti uřežu hlavu a nacpu ti ji do …“ Sklidil všeobecné veselí, kluci se smáli, až jim „školní batohy“ na zádech poskakovaly.

Na další zastávce jsme společně s paní vystoupily. Poděkovala mi a chvilku jsme si povídaly. Říkala mi, že kdyby nemusela jet k doktorovi, tak by radši z domu ani nevycházela. Bojí se. Už několikrát ji okradli, zrovna nedávno ji u domu kde bydlí obestoupili kluci, kterým prý nebylo víc než 15 a chtěli po ní peníze na cigarety, dala jim je. Také mi vyprávěla, jak ráda chodila nedaleko do parku na procházky, ani tam už nechodí, prý tam běžně vidí kluky, jak fetují. A policie? Ta jen zkontroluje psí výkaly a auta, zda mají parkovací známky.

„Dnešní mládež je nějak dřív dospělejší“: uzavře nakonec stará paní smířlivě náš krátký rozhovor. A já si v duchu říkám, že když už se hrají na takové drsňáky, když už páchají trestnou činnost v čím dál mladším věku, tak by snad měli být dřív i sami za sebe zodpovědnější. Jak vidno, rodiče mnohých z nich to nezvládají.

Téma dnešního vydání zní: Hranice zodpovědnosti

Svými příspěvky posunutí věkové hranice zodpovědnosti za trestné činy asi neovlivníte, ale přesto bych byla ráda, kdybyste mi napsaly své názory.

Hodně z vás píše báječné komentáře, zkuste je tentokrát k tomuto závažnému tématu vložit také do příspěvku.

  • Byla byste pro snížení věkové hranice za trestný čin z 15ti na 14 let?
  • Máte nějaké podobné zlé zkušenosti s dětmi a mládeží?
  • A nebo naopak, dobré?
  • V jakém duchu vychováváte svoje děti?
  • Proč si myslíte, že je dnes už i v malých dětech tolik zla, agrese a násilí?
  • Kde se to bere?
  • Dá se vůbec ještě proti tomu něco dělat?
  • Jaký je váš názor na šikanu učitelů ve školách?

Pouštíme se spolu na tenký led, ale já doufám, že pod námi vydrží a nepraskne.

Děkuji za vaše příspěvky, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás odměním knihou z edice Knižní klub s příznačným názvem k dnešnímu tématu: Ďáblovy housle. A až ďábel dohraje, můžete si dát pro uklidnění čaj s názvem: Pohlazení duše.  

darek

Reklama