Reklama

Děkujeme čtenářce s nickem kometa za upřímnou zpověď. Není snadné svěřit se s pocitem, který zažíváme, když dítě nechceme. Ne každý potomek je plánovaný a vítaný. Jak její příběh nakonec dopadl, se dočtete v jejím příspěvku.

Jste těhotná? Toto téma je pro mě jako stvořené a momentálně hodně aktuální. Jsem těhotná a mám doma dvě děti, tak vám pro srovnání popíši všechny reakce.

S první dcerou jsem otěhotněla ve 24 letech. Justýnka byla plánované dítě, i přes to, že přede mnou bylo studium. Myslela jsem si, jak je to vše přirozené a nenáročné. Věděla jsem úplný houby. Z těhotenství jsem samozřejmě měla velikou radost, ale hormony udělaly své. Velice těžce to odnesla psychika. Po té jsem se rozhodla, že další děti mít nebudu.

.první

Za 4 roky mě to ale chytlo znova. Řekla jsem si, že je na čase mít další dítě a hned po 14 dnech jsem oznamovala radostnou novinu, že budeme mít miminko. Laurinka byla také plánované dítě a v těhotenství jsem se pěkně na všechno připravila. Vždyť jsem to již jednou zažila, tak všechno, kde jsem poprvé tápala nebo mně to nešlo, jsem nastudovala (třeba kojení). Povedlo se. Justýnka byl skok do neznáma, ale s Laurinkou to bylo jiné. Pěkně připravené od A až po Z.

druhá

Ještě než Laurinka měla 2 roky, jsem musela nastoupit do zaměstnání. Čerstvě odstavené dítě od prsu si velice rychle zvyklo na chůvu. První dojmy z práce: úžasné, super. Měsíc jsem měla na zaučení. Jakmile se blížil konec měsíce, bylo mně čím dál tím hůř fyzicky i psychicky. Doma jsem nic nezvládala. Hrozná únava.

Holky mně říkaly, že to je z nervů. Začala jsem pracovat samostatně a po pracovní stránce jsem byla pořád chválená. Pak mně to ale docvaklo a já si udělala těhotenský test. ŠOK, pozitivní. Jak to, když jsme se chránili? Co se stalo? Strašně jsem plakala a to dítě nechtěla. Jsem ale proti potratům. Další ŠOK. Paní doktorka mně oznámila, že jsem více než ve druhém měsíci a dítěti již ťuká srdce.

třetí

Momentální stav 6 měsíc. Jak to bude? To nevím, stále chodím do práce, jsem totálně nepřipravená a nevím, co mě čeká. Doma sedmiletá dcera, dvouletá dcera a mimi v bříšku. Pořád ale spoléhám na to, že u třetího dítěte mě už nemůže nic více překvapit jako zjištění, že chce mezi nás na tento svět. Tak mi držte palce, ať to zvládnu. Vaše kometa Šárka

Posílám vám fotky všech dětí. Přeji krásný den

Příběh se šťastným koncem. Miminko se narodí a bude stejně krásné a milované jako Justýnka a Laurinka. Držíme Šárce palce.

Co vy na to, milé ženy-in? Jak byste se zachovaly v podobné situaci? Máte také nějaký pohnutý přípběh a chtěla byste se nám s ním svěřit? Není nic snazšího než nám ho poslat na adresu redakce@zena-in.cz