Kdo chodil v noci pod okny u strýce na chalupě? Podle názvu článku asi tušíte, že nešlo o strašidlo, ale o ježka. Více se dočtete v příspěvku čtenářky Věrulinky k dnešnímu tématu...

Tajemné zvuky mohou jednoho pořádně vystrašit. Čtenářka Věrulinka se bála, že jí někdo chodí pod okny...

Strašidlo v podobě ježka

Jsem a byla jsem strašpytel, zbytečně mi to taťka neříkával, včetně mého muže. Ale vrátím se k tomu ježkovi v názvu.

Už jsem psala v jednom článku, že jsem s dětmi jezdívala na venkov ke strýci, sice ne můj strýc, byl to strejda kamarádky, ale i já jsem mu tak směla říkat.

Byla nádherná letní teplá noc. Okna musely být otevřená, jinak by se nedalo spát. No, ale to bych nebyla já strašpytel. První noc jsem nespala strachy. Každý pohyb, každý šelest, který jsem neuměla popsat, prostě jsem slyšela trávu růst. Někdy k ránu jsem usnula a vstávala jako bych prohýřila celou noc.
Přišla další noc a já polemizovala sama se sebou, zda ty okna nemám zavřít. Domlouvala jsem sama sobě, nebuď posera holka a koukej spát.
Usnula jsem, když mi najednou vzbudily kroky pod okny. Krve by se mně nedořezal nikdo v ten moment. Vstát jsem se bála, snad i pohnout. Jenom jsem zírala do tmy okna a poslouchala. Bylo ticho. Asi se mi něco zdálo a já se otočila na druhý bok a snažila se usnout.
Ne, tam někdo chodí!
Pomalu jsem vstala a šla vzbudit strejdu do jeho pokoje, s tím, že pod okny někdo je.
Ale jdi, řekl strýc, máme přece psa, ten by štěkal. Byl to německý ovčák, pes jako malý tele, obr a super hlídač. Ovšem mě vysvětlit, že tam nikdo nechodí, to se mu nedařilo.
Vzal psa a šel s ním ven a najednou slyším jeho smích, až se za břicho popadal. Pojď se podívat ty strašpytle na toho, kdo tady chodí.
Bylo mi jasný, že jsem ze sebe udělala pěknou poseru, protože ten, kdo tam chodil, byl veliký ježek a dupal si to pěkně dál.
Zajisté, že si to nenechal pro sebe a kdokoliv k němu přišel na návštěvu, přidával k zábavě, jak mi pod okny někdo chodí.
Nastěhovali jsme se sem na vesnici. První noc jsem spala jako dřevo, ale další noc nám někdo chodil na půdě. Možné by to i bylo, protože vchod na půdu není z domku, ale zvenčí. Což byla pro mě opět možnost se bát. V noci budím manžela s jasnou vizí, že nám někdo chodí na půdě. Zkrátím to, ono by se vše opakovalo. Ano chodila tam kočka, cizí.
A strašidel, jako jsou v pohádkách, se nebojím, žádná neexistují.

Zdraví,
Věrulinka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 23. března 2012: Setkání s tajemnem na vlastní kůži

  • Setkala jste se někdy s tajemnem?
  • Máte nějaký vlastní strašidelný zážitek?

Tak sem s ním! Posílejte mi své příběhy na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Pokud chcete mít šanci na získání strašidelného dárku, posílejte příspěvky nejpozději 23. 3. 2012 do 15.00 hodin a délka příspěvku ať je alespoň rovna tomuto odstavci, může být ale i delší samozřejmě. Jaký že dárek můžete získat? Dvě z vás dostanou zajímavé strašidelné knížky. Pro jednu přispěvatelku tu mám dva díly Upířích deníků L. J. Smithové - Temné vize Odhalení a Stefanovy deníky Chuť krve z nakladatelství FRAGMENT. Druhou z vás čeká knížka Eden Maguire Krásní mrtví, taktéž od FRAGMENTu a knížka Tři kruté příběhy s novelami J. D. Kočího, J. Hlávky a R. Šusta z nakladatelství EPOCHA.

Krom dárku můžete s tímto strašidelným tématem získat také body do březnového kola Věrnostní soutěže. Rozdělím strašlivý nášup celkem 10.000 bodů mezi pět přispěvatelek nějakým náhodným klíčem.

kniha kniha

kniha kniha

Reklama