V sedmé třídě základní školy se jezdívalo povinně na lyžařský výcvik do některých z našich hor. Naše škola jela do Krkonoš. Ubytovali jsme se na Luční boudě. Na pokojích se spalo po deseti. Teplo bylo zajišťováno ústředním topením a velký kotel byl v kotelně budovy.

O přísun uhlí do kotle se staral statný kotelník. Byl to Polák Janusz. Za pár dní jsme si ho oblíbili, a to nejen děvčata, ale i kluci, protože uměl vyprávět roztomilou češtinou historky z hor. Někdy jsme se skoro až báli. Jednou večer se nám zdálo, že je v pokoji zima. Začali jsme bušit na radiátory na znamení, že má kotelník přiložit.

Ale tentokrát se nám neozývá, přesto, že to bylo naše znamení k přiložení. Vydali jsme se tedy ke kotelně zjistit, kde to vázne. Zastavili jsme se před dveřmi a zaslechli podivné zvuky. Vzdychání, sténání a výkřiky. Mozek nám začal pracovat na plné obrátky. Co když kotelníka někdo přepadl a teď tam leží a čeká na naši pomoc. Vzali jsme za kliku.

V kotelně byla tma. Jen vzadu na lavici se cosi hýbalo. Zprudka jsme rozsvítili a nám se objevil tento obraz. Na lavici se zmítala v milostném rozpoložení dvě těla. Kotelník a naše mladá instruktorka lyžování.

Hned vyskočili, urychleně se začali upravovat a kotelník nás zasypal jadrnými slovy v polštině. Utekli jsme zpět do pokoje a čekali na dohru. Instruktorka Lenka přišla za námi a moc nás prosila, abychom se o tomto nikomu nezmiňovali. Když jsme viděli její pohled, zželelo se nám jí a opravdu jsme mlčeli. Od té doby až do konce výcviku jsme měli vždy perfektní teplo a kotelník Janusz se vždy na nás usmíval a mával nám.
Januše.

Já být kotelník, tak asi pro příště také víc topím - než riskovat, že mi tam zase přijdou kazit hezkou chvilku puberťáci :-).

Také máte strašidelné historky? Sem s nimi. Zatím se třesu spíš zimou, tady v redakci zase nikdo nezatopil...

Soutěž, která potrvá až do pondělního poledne, je tady. 
Za chvíli odstartujeme ještě jednu soutěž - rychlovku!

Reklama