Bulvár

Strach

Pro každou ženu jsou významnými okamžiky narození dětí. Nazvat okamžik, kdy s námi poprvé dýchají osudovým, je trochu nadnesené. Já se vrátím do doby před 20 léty, kdy se stal osudová změna v celém našem státu.

Pracovala jsem v Litoměřicích, kde ještě v září roku 1989 stála na výstavišti Zahrady Čech socha Stalina! Během výstavy někdo v noci pomaloval ruce a obličej tohoto již dávno kritizovaného státníka červenou barvou krve. Začalo vyšetřování a v listopadu byli dva mládenci obžalovaní z trestného činu. Znechucená jsem vyprávěla o tomto případu známým v Praze. Jeden kamarád mi nabídl, že by se tenhle případ mohl zveřejnit, že má kontakty na VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných). Upozoněním na nesmyslné obžalování, odvysílání v rádiu Svobodná Evropa by se mohlo zapojit veřejné mínění a případ by mohl utichnout.

Skutečně přece jde jen o klukovinu, maximálně poškození věci...Promluvila jsem si se sestrou obžalovaného,( ta se vrátila z Austrálie, kde žila) a já jsem ji řekla o této možnosti. Vzala si dva dny na rozmyšlenou. Ozvala se v pátek 17. listopadu 1989 a přišla za mnou do kanceláře. Poděkovala za můj zájem a podporu. Všechno řekli svému právníkovi a čekají na jeho názor. Rozloučily jsme se. Já jsem dostala strach. Proč se proboha, nerozhodla jenom rodina? Co asi udělá právník v té době? Půjde na bezpečnost a všechno jim řekne. Mě si zavolají a budou chtít vědět komu jsem chtěla zprávu o případu předat, jakou cestou. Už jsem se viděla jak sedím na bezpečnosti. Bylo mi jasné, kamaráda nesmím prozradit. Co z toho všechno může být? To, že už mně nedovolili udělat si na vysoké škole kandidaturu, to byla maličkost. Mám dvě děti, vyhodí mě z práce?

Ani manželovi jsem neřekla jaké mám starosti a myšlenky. Pozdě večer jsem si pustila v kuchyni rádio a naladila Svobodnou Evropu. Dramaticky líčili situaci v Praze na Národní třídě. Zapomněla jsem na vlastní obavy a dostala jsem naopak strach o studenty a o všechny angažované lidi. A už se všechno kolem měnilo. Ale když se mluví o 17. listopadu, vzpomenu si, jak jsem měla pár hodin sevřený žaludek. Jsem velmi ráda, že ke změně došlo a ten pocit mě dodnes neopustil. I když, co si budeme povídat, všichni vidíme kolem chyby. Už jsem psala v diskuzi citát pana Jiřího Suchého, ale je výstižný, že ho přidám: Kapitalismus je o moc lepší než socializmus. Ale horší než jsem si představoval :-)) Bugy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně praven.

A jak jste na tom s osudovými okamžiky vy, milé čtenářky? Na vaše příspěvky už netrpělivě čekám na adrese:

redakce@zena-in.cz

   
16.11.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [1] FAXÍK [*]

    hezky napsané a hlavně pravdivé a poučné Sml67 Sml59

    superkarma: 0 17.11.2009, 14:19:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme