Z prvního setkání s partnerovou rodinou měla Marcela opravdovou obavu. Přeci jen je to holka, která se nenarodila se zlatým dudlíkem v puse. A moc dobře si uvědomovala, jak to většinou ve společnosti boháčů chodí. Buď si myslí, že slečna chce jejich syna využít, nebo ji prostě mezi sebe nepřijmou, protože není jako oni. Tohle se ale nestalo. Naopak, přítelovi rodiče ji moc pěkně přijali a chovali se k Marcele velmi hezky. Dlouho se nesetkala s takto milými lidmi. Byla tedy nadšená, jak vše dopadlo. Čím více s nimi ale tráví čas a má je raději, tím si uvědomuje, že rozdíly mezi nimi jsou a nejspíš i navždy zůstanou.

„Nejde o to, že by se nade mnou povyšovali, to vůbec, problém je ve mně. Uvědomuji si, že mezi ně nezapadám. Nebaví mě hrát golf, nemám na to, abych jezdila na dlouhé a drahé dovolené, nebo byla každý víkend někde mimo domov, v luxusních restauracích se necítím dobře, ani  v mém šatníku nemám nic, co by se do nóbl prostředí hodilo. Když pak někde potkáváme jejich známé, připadám si nepatřičně. Jako totální chudinka. Je mi i trapné to přiznat příteli, ten už mi toho tolik dal, snesl by mi modré z nebe. Pravdou je, že ho miluji, je to ten nejlepší chlap, moje štěstí, nechci o něj přijít, jenže tenhle vztah mě psychicky ničí. Kamarádky mi radí, ať nejsem hloupá, že se s tím musím poprat, ale já to neumím v sobě vyřešit. Mé nepříjemné pocity se stále prohlubují. Nevím, jak to řešit. Škoda, že to není obyčejný mužský s normálním příjmem.“

Čtěte také:

Reklama