Reklama
Jsem už šest let úspěšně rozvedená a mám desetiletého syna. Můj bývalý manžel se před dvěma lety oženil – vzal si mou kamarádku. A od této chvíle začaly problémy. Bral si syna nepravidelně, neustále si vymýšlel nějaké podmínky, kdy si ho bude brát a kdy ne. Například chtěl, abych mu dítě vozila já. Když jsem chtěla, aby mi přidal na školu v přírodě půlku částky, byla z toho scéna, jak nemají nazbyt atd. Veškeré neshody vyvrcholily tím, že mi má bývalá kamarádka a macecha mého syna zavolala, že jsem jen ta rozvedená, oni že jsou nová rodina a jestli chci na něco peníze, tak že jí se to nelíbí. Přišlo mi to k smíchu, přece se nebudu s ní bavit o tom, jaké potřeby má můj a jeho syn a klidně jsem jí odpověděla, že to s ní řešit nebudu. Byly to ale naše dohady. Před rokem si můj bývalý manžel přestal chlapce brát na víkendy a přestal se o něho zajímat. Vím zcela určitě, že byl ovlivněný jejím naléháním a jejími tlaky. Stávalo se, že když k nim ještě můj syn jezdil, ona mu odmítala vařit nebo ho oblékat a oba se pak před ním hádali. Na jednu stranu jsem ráda, že to tak dopadlo, protože byl v hrozném prostředí, ale mé dítě se z této zrady vzpamatovávalo půl roku.
Můžu si říkat, že je to chlap, co nestojí za nic, že její žárlivost zašla až příliš daleko a že je teď určitě spokojená. Ale co jsem měla říct dítěti, na kterého se najednou vykašlal jeho táta? Nebylo to nic příjemného, to mi věřte. Když už má nějaká žena vztah s mužem, který má děti, musí si to uvědomit. Že jsou tady děti, které nemůžou za to, co si udělali dospělí.

Hanka L.