sex

Rád bych se v tomto magazínu, určeném ženám, ohradil vůči sexuálním postojům stálých partnerek. Jakožto aktivní člen Šovinistického hnutí možná budu působit trochu nevěrohodně a zaujatě, ale obdobný problém, jako je ten můj, potvrdilo několik seriózních zahraničních průzkumů, a to nejen v rámci aktivit celosvětové organizace The Chauvinist Association (TCA). Problém zní: Sex začínám vždycky já!

Syndrom stálé partnerky

Po té, co jsme se na valné hromadě Šovinistického hnutí přesvědčili, že sto procent ze všech přítomných trpí tímto problémem, vypracovali jsme několik zásadních otázek a oslovili po internetu mnoho mužů. Reakce přišly prakticky vždy stejné. Namátkou tedy vybírám jednu...

Martin (38 let): „Jsem dvanáct let ženatý. Po asi třech letech společného soužití se naše postelové hrátky staly stereotypem - pokaždé je to vlastně taková rychlovka bez chuti a zájmu, pokaždé sex začínám já. Mám vyzkoušeno, že když nezačnu, manželce sex nechybí i třeba celý měsíc. Hlava mi to nebere, to bych mohl rovnou žít s kámošem a ještě bych si doma líp pokecal...“

Tyto empirické poznatky nás vedly k jednoznačnému závěru, totiž že existuje jakýsi „syndrom stálé partnerky“ (k obdobnému závěru dospěla i TCA a pojmenovala jev: Long Partnership Female Syndrome), který pudí ženy k nízké, respektive žádné sexuální aktivitě v dlouhodobém vztahu.

Důsledek!

Milé stálé partnerky, koukejte se nad sebou zamyslet. Říká se, že většina vztahových problémů začíná v posteli: Je to pravda! Nejen já, ale i mnoho mých kolegů z našeho hnutí, bychom měli rádi jen omezené množství stálých partnerek. Vydržovat vás ve větším množství je například příliš finančně náročné, leč svojí sexuální pasivitou nás, nebohé testosteronem zmítané muže, nutíte hledat ukojení v náručí jiných žen.

Je nám to líto a doufáme, že se vaše postoje změní k všeobecné spokojenosti a občas na nás také, jak se lidově říká, skočíte.

Žádám místní osazenstvo o vysvětlení!


Reklama